Při příjezdu lodí k ostrovu Tangier uprostřed mořské zátoky Chesapeake při americkém pobřeží Atlantiku máte pocit optického klamu. Jako by stejnojmenné přístavní městečko nestálo na pevnině, ale houpalo se přímo na hladině. Jenže přelud to ani tak moc není. Nejvyšší body ostrova jsou jen čtyři stopy, 1,2 metru, nad hladinou. A té pevniny navíc už moc nezbývá. Od poloviny 19. století ostrov ztratil dvě třetiny své původní rozlohy. V posledních desítkách let se moře zakusuje do vnitrozemí stále rychleji, pobřežní čára se posunuje o více než tři metry ročně, každý rok ztrácí Tangier osm akrů souše. V současnosti jsou jí už jen necelé tři kilometry čtvereční.
Vědci mají jasno: na vině jsou klimatické změny. V jejich důsledku se zrychluje zvyšování hladiny moře a také počasí je větrnější, což má za následek vyšší, prudší vlny, jež míří proti ostrovu. Při současném tempu úbytku pevniny může být Tangier podle oceánologů v roce 2050 zcela pod vodou. A pokud by se naplnily ty nejpesimističtější scénáře, mohlo by se tak stát dokonce ještě o patnáct let dříve. „Občané Tangieru se mohou stát prvními klimatickými uprchlíky v USA,“ konstatovala v roce 2016 studie, kterou vypracovali oceánologové ze ženijního útvaru americké armády (US Army Corps of Engineers).
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Nově všechny články v audioverzi
