Tento měsíc to bude rok, co Andrej Babiš pronesl svůj památný výrok, že Česko zvládlo pandemii nejlépe na světě. Že jsme „best in covid“. Byl to nesmysl už v době, kdy to Babiš říkal. Během několika měsíců se pak Česko, jak víme, opravdu stalo best in covid, ale z opačného konce – na covid-19 tu zemřelo, vzhledem k počtu obyvatel, vůbec nejvíc lidí na světě. Ve smutné statistice nás až do této chvíle zvládlo předhonit pouze Peru, Maďarsko a Bosna a Hercegovina. Babiš se loni v srpnu hloupě chvástal, ale bylo by vůči němu nespravedlivé tvrdit, že šlo o jeho vlastní úlet. My Češi máme často sklon říkat o sobě, v čem všem jsme nejlepší. I když je to většinou opravdu jen iluze. Podívejme se na několik takových příkladů – a zároveň zdůrazněme i ty, v nichž pro sebe Češi oprávněně mohou vznášet nárok na světovou velikost.

Ale ještě předtím to vše učiňme méně vážným – jaký to má smysl? Je přece trochu směšné, když má nějaký národ potřebu sám sebe ujišťovat o tom, že je v řadě oblastí nejlepší. Přeborníci v tom jsou politici jako Babiš, kteří to samozřejmě dělají s jasným záměrem – nakukat občanům, že vše půjde samo, stačí jen, aby si do čela zvolili ty správné a schopné, kteří konečně dají vyniknout tomu obrovskému potenciálu, jenž v našem lidu dřímá. „Tohle best of, best in, má jeden kořen. Říká lidem – nemusíte přemýšlet. My vám řekneme, že jste dobří, že my to děláme nejlíp, a nechte to na nás,“ popsal metody Babiše a dalších v podcastu Přepište dějiny historik Michal Stehlík z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Podle něj je zřejmé, že v české společnosti je nějaká „potřeba výjimečnosti“.

Zbývá vám ještě 80 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se