Nejen best in covid. V čem si Češi namlouvají, že jsou nejlepší, a v čem naopak na světovou velikost skutečně dosáhli

Tento měsíc to bude rok, co Andrej Babiš pronesl svůj památný výrok, že Česko zvládlo pandemii nejlépe na světě. Že jsme „best in covid“. Byl to nesmysl už v době, kdy to Babiš říkal. Během několika měsíců se pak Česko, jak víme, opravdu stalo best in covid, ale z opačného konce – na covid-19 tu zemřelo, vzhledem k počtu obyvatel, vůbec nejvíc lidí na světě. Ve smutné statistice nás až do této chvíle zvládlo předhonit pouze Peru, Maďarsko a Bosna a Hercegovina. Babiš se loni v srpnu hloupě chvástal, ale bylo by vůči němu nespravedlivé tvrdit, že šlo o jeho vlastní úlet. My Češi máme často sklon říkat o sobě, v čem všem jsme nejlepší. I když je to většinou opravdu jen iluze. Podívejme se na několik takových příkladů – a zároveň zdůrazněme i ty, v nichž pro sebe Češi oprávněně mohou vznášet nárok na světovou velikost.

Ale ještě předtím to vše učiňme méně vážným – jaký to má smysl? Je přece trochu směšné, když má nějaký národ potřebu sám sebe ujišťovat o tom, že je v řadě oblastí nejlepší. Přeborníci v tom jsou politici jako Babiš, kteří to samozřejmě dělají s jasným záměrem – nakukat občanům, že vše půjde samo, stačí jen, aby si do čela zvolili ty správné a schopné, kteří konečně dají vyniknout tomu obrovskému potenciálu, jenž v našem lidu dřímá. „Tohle best of, best in, má jeden kořen. Říká lidem – nemusíte přemýšlet. My vám řekneme, že jste dobří, že my to děláme nejlíp, a nechte to na nás,“ popsal metody Babiše a dalších v podcastu Přepište dějiny historik Michal Stehlík z Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Podle něj je zřejmé, že v české společnosti je nějaká „potřeba výjimečnosti“.