Tady se nevraždí motorovou pilou, nástrojem zkázy je folklor a rituál. Román Zuzany Říhové vypráví o tom, že zlo už není, co bývalo

Hospoda a chaloupka – prostory, které považoval literární historik Vladimír Macura za zásadní při upevňování české identity během národního obrození. Oblíbená místa měla zrcadlit povahu Čechů – družnost, lásku k ryze slovanskému nápoji a zároveň skromnost, pracovitost, vztah k zemi, půdě, zbožnost a úctu k lidové slovesnosti. Koncem 19. století však obě místa v literatuře ztrácejí mytický charakter. A tak je v románech K. V. Raise nebo J. K. Šlejhara z chaloupky výminek, kde dožívají prarodiče, jejichž potomci mají k dokonalosti daleko.