Zdeněk Soukup má z okna obecního bytu výhled přímo na Pražskou tržnici. Stejně jako většina místních jí i tento osmašedesátiletý bělovlasý penzista říká spíš holešovická, podle čtvrti, kde se nachází. "Jako kluk jsem se ptal: Tati, proč tam ta zvířata tak kvičí? A on odpovídal: Protože vědí, co je čeká," vzpomíná pan Soukup na 50. léta minulého století. Ústřední městská jatka na břehu Vltavy fungovala až do roku 1983. V dnes památkově chráněných budovách čekalo v jednu chvíli na porážku třeba i devět tisíc krav, býků a prasat. Vítr roznášel do okolí pach krve, čerstvě staženého masa, rozřezané kůže.

Zbývá vám ještě 95 % článku
Číst dál za 40 Kč na první dva měsíce
Nebo zkuste předplatné bez reklam a s mobilní aplikací za 80 Kč.
Máte již předplatné? Přihlaste se