Jan Amos Komenský po sobě zanechal velkolepé dílo, natolik rozsáhlé, že zaměstnává dokonce celý podobor společenských věd, komeniologii. A to mluvíme pouze o té části, která nepodlehla osudnému požáru v polském Lešně roku 1656, při němž česká i evropská kultura ztratily například hotový rukopis velkého česko-latinského slovníku Linguae Bohemicae thesaurus (Poklad jazyka českého) či encyklopedii Theatrum universitatis rerum (Divadlo světa). Běžný smrtelník ale o téhle výjimečné osobnosti ví jen málo, zná spíš floskule spojené s pedagogickým rozměrem jeho práce, jako že byl "učitel národů" a že my Češi jsme "národem Komenského".
Jeho dílo sice není vzhledem ke své šíři, tématům i baroknímu jazyku laikovi snadno přístupné, způsob, jak přemýšlel a analyzoval svět kolem sebe, je ale dodnes inspirativní. Na principech jeho reformy vzdělávání pak stojí i naše současné školství. A mnohdy za nimi dokonce zaostává, například v otázce inkluze, která má blízko ke Komenského přesvědčení, že vzdělání se má dostat každému a vylučován z něj nemá být nikdo.
Mezi rozumem a vírou
V roce 1642 se na zámku Endegeest u Leidenu setkal tehdy padesátiletý Komenský s o čtyři roky mladším filozofem a matematikem Reném Descartem. Ti dva duchovní velikáni si příliš neporozuměli. Francouzský racionalista, který za zdroj skutečného poznání považoval neustálé, metodické pochybování, svého současníka později ostře zkritizoval. Přirovnal jej dokonce k alchymistům, kteří slibují výrobu zlata, ale nakonec k ničemu nedojdou. Komenského úsilí o nápravu pokažených věcí lidských, postavené na všemoudrosti, pansofii a hluboce prožívané víře v Boha, pro něj bylo nepřijatelné.
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
