Naslouchejme Nově, abychom se dozvěděli, co ještě nevíme o PPF

Televizní noviny 13. prosince roku 2004 byly pro mladou moderátorskou dvojici Lucie Borhyová − Ray Koranteng výjimečné. Hned první zpráva, kterou divákům přečetli, se týkala jejich zaměstnavatele. "Většinový vlastník naší televize, společnost PPF, dnes oznámila, že prodává 85 procent svého podílu v Nově americké firmě CME," sdělil milionovému publiku Koranteng. A dodal, že nejsledovanější televize v zemi se do rukou staronového majitele dostane zhruba za 15 miliard korun, a transakci připsal zásluhu i za to, že česká měna ten den rekordně posílila vůči euru.

O 15 let později se otázka vlastnictví Novy opět dostala do Televizních novin, i když tentokrát až hluboko mezi méně důležité zprávy. "Prodej skupiny CME, jejíž součástí je i televize Nova, chce nechat prověřit americký republikánský senátor Marco Rubio," pronesl moderátor, kterým byl… kdo jiný než Koranteng, jištěný svou dlouholetou kolegyní.

Hvězda, která ne a ne pohasnout

Dvě epizody, mezi nimiž se na obrazovkách vystřídalo více než pět a půl tisíce vydání hlavních večerních zpráv, ukazují pozoruhodnou stabilitu Novy. Její postavení na tuzemském televizním trhu přes všechny technologické změny, programové veletoče či periodické výměny vedení je stále výsadní. Ustála dravou a stále i početnější konkurenci a ani výměny majitelů nebyly zásadním přelomem. Nova vlastně za šestadvacet let své existence poznala jen dva: americkou mediální korporaci CME (jméno jejího formálního předchůdce můžeme klidně zapomenout) a českou (podle místa sídla však nizozemskou) finanční skupinu PPF, ovládanou Petrem Kellnerem.

Oba vlastníci Novy se proměnili výrazněji. Dramatická historie CME, poznamenaná tahanicemi o vlastnictví Novy za éry Vladimíra Železného, jejím odkupem, inkasováním tučného odškodného od českého státu i balancováním na hraně bankrotu kvůli nezvládnuté expanzi na dluh, brzy skončí. Společnost obchodovaná na trhu Nasdaq i na pražské burze v úterý přejde z rukou obřího telekomunikačně-mediálního konglomerátu AT&T do vlastnictví PPF a rozpustí se v její dceřiné společnosti. Poslední překážka stojící tomuto vývoji v cestě padla tento týden, kdy Evropská unie prodej CME bez námitek schválila. Nejbohatší Čech Kellner tak přebere Novu a k tomu čtyři její zahraniční sestry v Bulharsku, Rumunsku, ve Slovinsku a na Slovensku, které na svých trzích také usilují o titul nejsledovanější televize.

Zatímco v roce 2004 PPF prodávala stanici s jedním trhem, dnes kupuje desítky kanálů v pěti zemích. Tomu odpovídá i cena, která se blíží 50 miliardám korun.

To není malá částka ani pro PPF, i když tato společnost v minulosti udělala srovnatelné obchody a sehnala zdroje i na významně nákladnější akvizici Plzeňského Prazdroje v balíku s dalšími středoevropskými pivovary (v tomto případě však její nabídku přebili Japonci).

PPF se od posledního prodeje Novy změnila po všech stránkách.

Kellner postupně prodal Českou pojišťovnu, základ svého impéria, a masivně investoval do telekomunikací − v Česku do O2 a z něj vyčleněného Cetinu, ale také na Slovensku a v jihovýchodní Evropě. Akvizicí mobilního operátora Telenor, působícího v pásu od Maďarska po Černou Horu, se z PPF stala síla, kterou na evropském telekomunikačním trhu nejde přehlédnout.

Dalším pilířem byznysu PPF je splátková společnost Home Credit. Kellner s ní uspěl v Rusku a vydal se ještě dál na východ. Růst dokumentuje objem sumy, kterou Home Credit rozpůjčoval a z níž inkasuje vysoké úroky. Zatímco v roce 2004 to bylo 31 miliard korun, ke konci loňského roku padla hranice 20 miliard eur. Velká část expanze připadá na Čínu. Do ní PPF poprvé nesměle nakoukla právě v roce 2004, kdy prodala Novu. Po několikaletém úsilí si jako první zahraniční společnost vyjednala privilegium nabízet v Číně spotřebitelské úvěry. Nejprve v jedné provincii, později celostátně.

A právě význam čínského trhu pro PPF byl důvodem, proč se proti převodu CME do Kellnerových rukou už v únoru, těsně před hlasováním akcionářů CME, jež prodej schválilo, postavil známý americký senátor Rubio.

Kouzlo i hrozby říše středu

Marco Rubio kvůli akvizici apeloval na vládu Donalda Trumpa. Chtěl, aby prověřila bezpečnostní dopady toho, že tak významná nadnárodní mediální skončí v rukou skupiny, která podle Rubia v minulosti v Česku jednala "jako čínský zástupce". Vytáhl také citlivou kartu jménem Huawei. S touto čínskou společností PPF podepsala memorandum týkající se spolupráce při zavedení 5G sítí. Huawei ale Trump považuje za hrozbu jak pro USA, tak pro americké spojence.

Měla Rubiova obava reálné základy? PPF se zaklíná, že nikoli. Že senátora zavedli na scestí její čeští kritici. Argumentace PPF stojí na údajně chybném údaji o velikosti trhů, kde CME působí, a na tvrzení, že technologie Huaweie převzala s Telenorem. Memorandum s Huaweiem podepsané mužem patřícím do vedení skupiny PPF ovšem ve své reakci taktně pomíjí, stejně jako fakt, že její Cetin zařízení od neprůhledné čínské firmy se silnými vazbami na Peking dlouhodobě používá.

A co tvrzení amerického politika, že PPF jedná v Česku jako čínský zástupce? Podkladem pro ně mohlo být i odhalení zpravodajského webu Aktuálně.cz zveřejněné loni na podzim. Jeho reportér zjistil, že Home Credit tajně platil PR agenturu C&B Reputation Management, která měla v tuzemsku vylepšovat obraz Číny.

Doloženo bylo i to, že PR agentura Home Creditu (tedy v podstatě Kellnerovi, který drží rozhodující podíl) účtovala napadání a monitoring místních kritiků čínského režimu. Včetně senátora Pavla Fischera, který pak byl Rubiovou českou "spojkou".

Home Credit odmítl, že by jeho cílem bylo vylepšovat obraz Číny, šlo mu prý jen o oslabení extrémů, o vyvážení diskuse. Zdůrazňoval, že má byznysové, nikoli politické cíle. To můžeme Kellnerovi a jeho lidem věřit. Ovšem v Číně, zemi, kterou ovládá státostrana, se byznysové a politické otázky velmi těsně prolínají. PPF to dobře ví, a proto se dlouhodobě snaží o zlepšení česko-čínských vztahů.

Zlepšení znamená především to, že čeští diplomaté nebudou klást nepříjemné otázky týkající se lidských práv. K tomu se nakročilo už za premiéra Nečase, pravé eldorádo pak přišlo s nástupem prezidenta Miloše Zemana, který pročínskou orientaci nikdy neskrýval. PPF z jeho opakovaných návštěv v Číně vytěžila například setkání Kellnera a jeho obchodního partnera Jiřího Šmejce, druhého spolumajitele Home Creditu, s čínským prezidentem. Šmejc se také pochlubil, že PPF a Home Credit měly vliv na zlepšení vztahů mezi Českem a Čínou.

Žádné zásahy neplánujeme

Toho všeho PPF dosáhla, aniž by přímo ovládala nejvýznamnější české médium. Jenže koupí Novy dostává do rukou nástroj s velkým vlivem na tuzemské veřejné mínění. PPF tvrdí, že ho využívat nebude. Jde přece o byznys. "CME je dobře fungující společností a po jejím převzetí neplánujeme žádné překotné zásahy do jejího fungování," řekl hned v loňském oznámení koupě majitele Novy sám Kellner.

Jak vážně to myslel, se teprve ukáže. Bez Číny by byla PPF poloviční, možná dvoutřetinová. Home Credit utrpěl kvůli koronaviru největší ztrátu v historii a jeho na regulaci závislý byznys je tak nyní obzvlášť zranitelný. Dobré česko-čínské vztahy jsou proto pro PPF zcela zásadní. Představa, že by čínští komunisté mohli Home Credit potrestat za kontakty Česka s Tchaj-wanem, jak naznačoval prezident Zeman, musí majitele PPF budit ze sna. Je opravdu vyloučené, že v nějaké citlivé otázce Nova na pokyn shora upřednostní pekingský pohled na věc?

Změna orientace na přání majitele může být humpolácká, jako v případě Primy za uprchlické krize, nebo skrytější. Nebo žádná. Uvidíme. Můžeme se přitom inspirovat "péefkem", které PPF rozesílala na konci loňského roku: Naslouchejte druhým, jako by věděli něco, co vy nevíte. Sledujme tedy Novu právě podle jedné z 12 "rad pro život" z bestselleru Jordana Petersona. Hodit se ale může i zdánlivě banální poučka, již kanadský psycholog zařadil bezprostředně před tu, kterou si oblíbila PPF. Zní: Mluvte pravdu, nebo alespoň nelžete.