Kolísavá frekvence Terezy Hromádkové: Uvažujete o dětech?

Adéle je děvětadvacet a plná elánu mluví o tom, že po letech výjimečného pracovního nasazení dostala vysněnou pozici. Konečně zúročí studium na dvou vysokých školách a znalost tří cizích jazyků. A taky všechny ty nadávky, které spolykala, když její píli zneužívali různí nadřízení. Teď bude na jejich
místě.

Adéla chodí se stejně starým spolužákem z univerzity a už několik let s ním bydlí. Předpokládá se, že jednou spolu založí rodinu. Chápu, že právě teď se do toho Adéle nechce. Zajímá mě ale, dokdy hodlá narození dětí odkládat. Uvažovala nad tím aspoň? Když se jí zeptám, krátce se zamračí a zamumlá něco v tom smyslu, že na děti je přece ještě čas a že se uvidí, až přijde ta správná chvíle.

Podobnou odpověď neslyším poprvé. Je to pro mě vždy signál, abych rozjela svoji malou soukromou kampaň. Nazývám ji "Neodkládejte děti!". Zatím se ji neodvažuji zveřejnit a založit třeba blog. Což je možná škoda, protože dnešní doba ovládaná sociálními sítěmi podobným aktivitám vyloženě nahrává. Sepsat nějaký osobní příběh a varovat jeho prostřednictvím ostatní, kterým hrozí stejně neblahá životní zkušenost, je nebývale v kurzu.

Než všechno do hloubky promyslím, varuji zatím mladé ženy soukromě. Snažím se je přimět, aby založení rodiny příliš neoddalovaly. Mohlo by se jim stát, že kvůli kariéře buď propásnou šanci stát se matkami, nebo si ji výrazně zkomplikují. A to je jednou může mrzet.

Dlouho jsem si připadala s touto myšlenkou osamocená. Potěšilo mě proto, když jsem v jedné eseji o sexuální výchově ve Spojených státech narazila na úvahu o stejném problému. Americká esejistka Camille Pagliaová v ní hovoří o tom, že během hodin sexuální výchovy se těhotenství často líčí jako patologie, která se léčí interrupcí. "Mladým ženám jsou zatajována tvrdá fakta, že plodnost ženy po třicítce klesá, a ony se tak vrhají do kariér určených pro muže," tvrdí autorka.

Nevím, jak přesně teď probíhá sexuální výchova na českých školách. Za mých časů se během oněch několika málo hodin opravdu vyučovalo především to, jak kromě pohlavních chorob předcházet těhotenství. "Být v tom" před dokončením vysoké školy se považovalo za průšvih, který mladým nadějným dívkám zkazí celý život.

Stejně jako Camille Pagliaová se ale domnívám, že vychovávat mladé ženy v tomto duchu k nim není fér. Touží-li po kariéře i dětech zároveň, měly by si brzy rozmyslet, co bude předcházet čemu. A vědět, že každá volba má své výhody a nevýhody a za každou z nich se platí.