Bojíme se. Dokonce častěji, než bychom si přáli. Přirozeně, nečekaně. Nemáme tu negativní emoci rádi. Předpovídá přece nebezpečí a tomu se raději vyhýbáme. Přitom okamžik, kdy ten pocit napětí a úzkosti pomine, nám dělá dobře. Občas je to dokonce povznášející stav. Jen si vzpomeňte, jak ohromně se vám uleví, když se náhlá životní situace, která ještě před hodinou působila jako katastrofa, zničehonic změní v banalitu. Prostě zmizí, vypaří se. Není ten stav, kdy se dostaví úleva, přenádherný? I kvůli němu stojí za to se občas bát. Jen tak, decentně. Třeba toho, co bude za dveřmi, k nimž se právě blížíme. Nebo obrazu v galerii, jehož motiv nás podivně zneklidňuje. Či z pocitu, že za vámi někdo stojí, přestože by tam nikdo neměl být, proboha?! Mít občas strach se mi prostě zdá být důležité. Kvůli nám samotným. Protože představa, že se nikdo nikdy a ničeho nebojí, by mě vážně vyděsila. Nebo spíš extrémně vystrašila.
Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.
- Veškerý obsah HN.cz
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Ukládejte si články na později
- Všechny články v audioverzi + playlist
