Kulturní tipy: Otevřená Dlouhá, nahota jako přirozená součást života či sugestivní knižní příběh

Otevřená Dlouhá

HAPPENING, Divadlo v Dlouhé, Praha, 15. května

Netradiční setkání na pomezí prezentace, besedy, workshopu, koncertu a hry. Tak členové Divadla v Dlouhé charakterizují happening, který připravují pro finále této sezony. Po třiceti letech se totiž ocitají na rozcestí: opouští je režisérka Hana Burešová, poslední z tria zakladatelů Burešová–Borna–Otčenášek, které vtisklo této pražské scéně osobitou poetiku a neopakovatelnou atmosféru. Vedení divadla od září přebírají umělecký šéf Ivan Buraj a dramaturgyně Tereza Marečková a teď zvou diváky do hlediště, na jevišti i do zákulisí. A přitom dojde třeba i na výklad diváckých snů.

Tono Stano

VÝSTAVA, Galerie hl. m. Prahy – Knihovna, Mariánské náměstí, do 24. 8.

„Jednotlivé scény pečlivě aranžuje, vytváří různé situace, v nichž je hlavním prvkem lidské, zejména ženské tělo. Nahota v jeho pojetí je přirozenou součástí lidského života, fotografie mohou být zároveň dráždivé, humorné i provokující, je v nich nadsázka, touha po kráse, velikosti, nekonečnosti,“ říkají kurátorky Magdalena Juříková a Helena Musilová. Společně s Tonem Stanem se ponořily do jeho archivu a vedle figurálních kompozic, portrétů a inscenovaných fotografií prezentují na rozsáhlé retrospektivní výstavě i méně známé či nezveřejněné snímky. Jak říkají, je to „příběh Tona Stana načrtnutý z nových perspektiv“.

Foto: Galerie hl. m. Prahy

Julia Boydová: Vesnice ve třetí říši

KNIHA, vydává Argo, 2025

„Smrt a zkáza, strádání, muka a hrůzy, které tolik milionů lidí muselo během dvanácti let trvání třetí říše snášet, dosáhly tak obrovských rozměrů, že zcela pojmout rozsah utrpení je nemožné,“ píše v úvodu ke své knize známá britská badatelka Julia Boydová, a proto tyto události vypráví z perspektivy jedné německé obce. Oberstdorf leží ve Švábsku, na konci cesty do hor, lidé však tady vždy pečovali o své dějiny, a tak se v tamním archivu dochovalo množství údajů z nacistické doby. Z nich a také z rozhovorů s pamětníky, ze soukromých dopisů i státních archiválií vycházela autorka, když psala tento sugestivní příběh.