Velká vizita Josefa Veselky: Poklad na jezeře Álftavatn

Ráno jsme vyrazili na cestu. Čekal nás asi šestihodinový pochod krajinou, kterou jsem dosud nikde neviděl. Island vznikl před šestnácti miliony let, když si sopky prorazily cestu ledovcem a vytvořily tím naprosto nevídané dílo.

Všemu dominují tmavá lávová pole, jež jsou v kontrastu s bílými ledovci a také dalšími barvami, které daly jméno Duhovým horám. Dětem byste tu jednoduše namluvili, že těsně pod zemským povrchem se nachází ohně pekelné, protože co chvíli narazíte na skalní prasklinu, z níž se pod tlakem valí sirné páry, a občas vidíte i bublající jezírka s teplou, či dokonce horkou vodou. Doporučuji nezkoušet teplotu páry vystupující ze země – mohli byste se ošklivě spálit!

To vše je součástí krajiny bez jediného stromu a vegetaci tu zastupují jen mechy a pár kvetoucích květin. Takhle nějak vypadá na Islandu léto. Slunce téměř nezapadá, několikrát denně zaprší a studený vítr chvílemi proniká i moderním oblečením turistů, které v téhle nádherně nehostinné krajině občas potkáte.

Byl jsem už leckde, ale Island, mimo hlavní město a jeho okolí, představuje pustinu všech pustin. Ráno vyrazíte a kromě nevídané krásy kolem zatěžujete svou mysl pouze tím, kde dnes budete spát, jak se umyjete a co budete jíst. Nic ostatního není důležité. Vždyť ani telefonní signál sem často nedosáhne, což naštěstí také znamená, že budete ušetřeni informačního tlaku internetových zpráv.

A když v pozdním odpoledni dojdete k horskému jezeru Álftavatn, najdete svůj kavalec a později se přesunete do malé místnosti označené jako restaurace, narazíte tam na dva čerstvé české maturanty. Ona vypadá jako čtrnáctiletá absolventka školy základní, a nikoliv střední, jemu raší na bradě první vousy. Po maturitě byli přijati na vysokou školu a teď si odbývají první velké životní zkušenosti v cizině. Sami se starají o chod malé hospůdky uprostřed islandské pustiny. Tváří a chovají se dospěle – ona vyvařuje, on dělá všechny fyzicky těžší práce. Hosty obsluhují střídavě oba a anglicky jim to mluví výborně. O každého hosta, jenž vejde do jejich minihospůdky, je dobře postaráno.

Díval jsem se na ně a byl jsem i sám tak trochu pyšný, že to ti mladí Češi dokážou a v téhle pustině se neztratí. A pokud by to záviselo na mně, tak bych zahraniční brigádu zavedl jako povinnou součást české maturity. Jsem přesvědčen, že podobné životní zkušenosti v teenagerovském věku se může vyrovnat máloco.