Lidí se v Česku neptám How are you, protože by mi mohli říct pravdu, říká spoluvlastník reklamní agentury Martyn Cox

V Melbourne se poklidně živil reklamou. Jednou ale Martynu Coxovi zavolal bývalý kolega a nabídl mu práci ve Vietnamu. "Za měsíc jsem byl v Saigonu," vypráví Cox, jeden ze tří spolumajitelů pražské reklamní společnosti Hullabaloo. Onen někdejší spolupracovník, Brit Tim Hennessy, je dnes jeho partnerem v pražské firmě, která se snaží prodávat zboží a image tradičních českých i mezinárodních značek, jakými jsou Coca-Cola, BMW, Heineken či Vitana. Trojici otců zakladatelů uzavírá Čech Jiří Pleskot. Hullabaloo znamená povyk nebo kravál, v industriálně laděných kancelářích firmy ve vnitrobloku holešovického domu pár desítek metrů od Libeňského mostu je ale v pátek odpoledne na reklamní agenturu až nápadný klid.

Jaké máte plány na víkend?

Chystám se na jeden food market u Florence. Já budu jíst a pít a moje žena bude nakupovat.

Zaujalo mě, že jste se kdysi pustil do reklamy ve Vietnamu, což byla a stále je komunistická země. Jak to tam šlo s reklamním byznysem?

Nebyla to reklama, jak ji znám já nebo vy, v níž je nějaká story, drama a je pro lidi přitažlivá. Začali jsme to právě dělat úplně jinak, a to mě velice bavilo.

A jak tedy konkrétně vypadala reklama, když jste přijel do Vietnamu?

… a jak vypadala, když jsem Vietnam opouštěl? Dám vám příklad. Náš největší klient byl Unilever, výrobce nejen kosmetiky, a já pracoval třeba na reklamě na prací prášek. Ve Vietnamu tehdy vypadala obvyklá reklama na prací prášek tak, že ukázali počítačový obrázek látky znečištěné barvou, která po použití prášku zmizela. My jsme vyrobili reklamu, která neměla nic společného s tímto funkčním pojetím odstraňování skvrn. Vymysleli jsme emotivní příběh o téměř telepatickém vztahu matky se svým dítětem. Odehrával se během svátku Tet, jejich Nového roku, kdy všichni Vietnamci cestují za rodinami jako my o Vánocích. Reklama se stala velice populární a myslím, že se používá dodnes. Byla to velká změna oproti tomu původnímu racionálnímu přístupu. Vietnamci byli velmi snaživí a ctižádostiví, chtěli se učit.

Podnikatel Martyn Cox

Foto: Libor Fojtík

Setkal jste se tam při vytváření reklamy s nějakými omezeními kvůli kulturním rozdílům a tamní cenzuře?

Ne, bylo to podobné jako tady. Ve Vietnamu také funguje regulační úřad, který kontroluje, jestli v reklamě není něco nelegálního nebo nepřípustného. Na žádný problém jsme ale nenarazili.

A když jste pracoval v Thajsku?

Thajci byli v reklamě samozřejmě mnohem dál, ovšem jak je obvyklé na mnoha dalších místech na zeměkouli, měli svůj velmi specifický styl.

Jaký?

Jejich příběhy byly často z našeho pohledu emočně přepjaté, dlouhé, komplikované. Mí thajští kolegové v agentuře do jedné story dali jakousi medvědí postavu. Povídal jsem jim: Tomu nerozumím, ten medvěd je naprosto šílený! Ale oni ne, ne, ne, ten je právě perfektní, musí tam zůstat! Pak reklamu prezentovali klientovi a já si pomyslel, že to nedopadne dobře. Jenže klient byl nadšen a volal: Ten medvěd je geniální! Udělali jste to skvěle! Uvědomil jsem si, že je třeba se kulturně přizpůsobit jejich stylu a specifickému žánru reklamy.

A žijí v Thajsku medvědi? My máme jednoho.

Nevím, ale tohle byl spíš plyšák.

Je nějaký rozdíl mezi pracovníky v reklamě v Česku, v jihovýchodní Asii a v Austrálii? Z vnějšího pohledu je tahle sorta lidí poněkud zvláštní − vyhledávající nové trendy, tvůrčí, ale také poněkud povrchní.

Vůbec nejsou povrchní. Jejich povolání je dost stresující a oni tvrdě pracují. Všechna kreativní oddělení, která jsem poznal, byla velmi schopná, ale samozřejmě výsledek často záleží na klientovi, na tom, jak odvážný je a zda chce jít do rizika. V reklamě poznáte zajímavé lidi, mají inspirativní náhled na svět, my kreativci jsme názorově často nalevo od středu.

Kdo pracuje ve vaší pražské agentuře?

Jsme malá firma s asi třiceti lidmi a mezi nimi je sedm až osm různých národností. Z Venezuely, Lotyšska, Nového Zélandu, Austrálie. Ve Vietnamu a Thajsku jsme měli až 90 procent místních.

Proč ne i tady? Češi v téhle branži nejsou dost dobří, nebo chtějí víc peněz než lidé z Venezuely a Lotyšska?

Pro cizince je Praha velmi atraktivní místo k životu a má také zajímavou a dlouhou historii, co se týká filmu, fotografie, animace a všech příbuzných oborů. A to, že se každý z nás jako cizinci na problém díváme jinak, nabízí rozmanitá a zajímavá tvůrčí řešení.

Navštívil jste někdy Česko ještě předtím, než jste tu začal pracovat, nebo jste něco o této zemi slyšel?

Dřív jsem tu nebyl. Samozřejmě jsem slyšel o vašem pivu, které je jasně světová třída, jinak jsem toho o České republice moc nevěděl.

Adaptoval jste se snadno?

Myslím, že jsem se docela brzy naučil, jak to tu chodí. My Anglosasové zdravíme Hello how are you, ale tady mě velmi záhy upozornili, že stačí jen Hello a nic víc, protože na otázku "Jak se máte?" vám lidi mohou říct pravdu.