Táhne nám na šedesát

Šedesátiletý příběh Divadla Na zábradlí by vydal na román. A vyjmenovat všechny divadelníky, kteří jím prošli a ovlivnili české divadelnictví, jakbysmet. Všechny vášně, lidské tragédie, absurdity, pocity svobody a naděje i úplné beznaděje se na Anenském náměstí odehrávaly nejen na divadelních prknech, ale i v zákulisí. Je až s podivem, kolik toho může tak malý prostor unést.

Od chvíle, kdy zakládající členové Helena Philippová, Ivan Vyskočil, Jiří Suchý a Vladimír Vodička přeměnili skladiště harampádí na divadlo a vdechli mu svobodného divadelního ducha, je tento prostor spjat s historií českého divadla. "Všechny osobnosti, které tudy prošly, výrazně měnily jeho tvář a každá etapa byla něčím charakteristická a osobitá," říká současný ředitel divadla Petr Štědroň.

Zářez do svědomí i vědomí

Léta šedesátá jsou především spojena s Janem Grossmanem a absurdním divadlem. Roku 1963 se tu odehrává premiéra Zahradní slavnosti Václava Havla. Divadlo se proměňuje v generační scénu, která chce se svými diváky sdílet otázky lidského bytí. V roce 1968 divadlo opouštějí Jan Grossman i Václav Havel. Ještě však před osudnou srpnovou nocí, po které se nejen nad divadly stahují mračna. Spousta lidí je vymazána z divadelní mapy, mnozí odcházejí do emigrace. Vladimír Vodička v čele divadla zve k pohostinské spolupráci filmové režiséry nové vlny Jiřího Menzela, Juraje Herze či Jaromila Jireše, v divadle začíná externě působit Evald Schorm. I když, slovy Václava Havla, "smysl, který toto divadlo mělo v letech šedesátých, s oním ostrým zářezem do vědomí a svědomí doby, už dávno nemá" (Dálkový výslech, 1985), divadlo si po celých těch 20 let uchovává svou uměleckou tvář.

Na začátku 90. let zažívá divadlo dobu návratů i odcházení. Celá tato dekáda je však především spojena s Petrem Léblem. Přichází sem roku 1993 s ředitelkou Doubravkou Svobodovou a svým mimořádným talentem rozhýbe stojaté vody českého divadla. Když roku 1999 dobrovolně odchází ze světa divadelního i pozemského, končí jedna z dalších významných ér tohoto divadla. Ale i v následujících 20 letech jím procházejí osobnosti, které určují ráz českého divadla − Jiří Pokorný, J. A. Pitínský, Jan Nebeský, Jiří Havelka a mnoho dalších.

Touha to zkusit

Dost ale vzpomínání. Je tu jubilejní sezona, která proběhne v režii tvůrčího týmu Petra Štědroně, Dory Viceníkové a kmenového režiséra Jana Mikuláška. Jejich autorská představení Korespondence V+W či Zlatá šedesátá aneb Deník Pavla J. získávala ceny, jezdili s nimi po zahraničních festivalech. V Redutě Národního divadla Brno zažívali jeden úspěch za druhým.