K divadlu se prý dostal díky své lenosti. Na střední škole zjistil, že si Vojnu a mír může přečíst také v dialozích na pouhých sedmdesáti stranách. "Nemusel jsem ztrácet čas s objemnými knihami. Divadelní hry mi podněcovaly fantazii, prostor mezi dialogy jsem si domýšlel po svém." Teď své divadelní představy a fantazie může realizovat hned na třech scénách. Do první sezony vstupuje bez bázně a s jasnou představou, kam by měla Městská divadla směřovat.

Co pro vás znamenají Městská divadla pražská?

Jsou pro mě prostorem s nevídaným uměleckým potenciálem. Městské scény obecně by měly být páteří divadelního systému, prorůstat kulturním životem obce, spoluvytvářet ho. Místo toho, aby marně soupeřily se soukromými scénami, by kromě zábavní a relaxační funkce měly klást důraz i na vzdělávání, kultivovat obor, iniciovat vznik nových děl, podporovat mladé umělce, propojovat divadelní tvorbu s ostatními druhy umění a humanitními obory − zkrátka být střediskem společenského života.

U nás tomu tak není?

Vyvíjí se to dobrým směrem. Nicméně trend určují stále spíš malé scény. Je to dozvuk z dob normalizace, kdy byly velké scény řízeny shora a bylo pro ně těžké nalézt svobodný prostor k tvorbě. Rozvoj českého divadla převzaly scény malých forem, získaly si uměleckou odvahou u diváků důvěru a drží si ji dodnes. V západní Evropě je tomu přesně naopak, trendy tam určují velkoryse podporovaná státní a městská divadla. Ale i u nás už některé velké koráby nabírají správný směr, ovšem je s nimi obtížné manévrovat, tak to déle trvá. Například Národní divadlo v Brně pod vedením Martina Glasera, navzdory nedávné skandalizaci.

No právě, jsou diváci a zřizovatelé divadel, potažmo politici připraveni na progresivní divadlo?

Politici nemusí prokazovat hlubokou znalost divadelní estetiky, nikdo je z toho přece nechce zkoušet. Stačí, aby respektovali rozdíl mezi slovesy zřizovat a řídit. A zaklínání se obecným diváckým vkusem je protivné klišé. Když jsem nastoupil do Kladna, ptali se mě tamní politici: Zvládne to ten náš kladenský divák? Jenže kdo je ten kladenský divák? Snad nějaký zakrnělý, nechápavý živočich? Tohle klišé divákům neuctivě podsouvá mizerný vkus.

Chcete číst dál?

Ještě na vás čeká 60 % článku. S předplatným HN můžete začít číst bez omezení a získáte plno dalších výhod!

Máte již předplatné? Přihlaste se.

Nebo si kupte jen tento článek za 19 Kč.

Nákup jednoho článku

Vyberte si způsob platby

Platba kartou
 Rychlá online platba

Zpracování osobních údajů a obchodní sdělení

Pokračováním v nákupu beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.

Nepřeji si dostávat obchodní sdělení týkající se objednaných či obdobných produktů společnosti Economia, a.s. »

Zaškrtnutím políčka přijdete o možnost získávat informace, které přímo souvisí s vámi objednaným produktem. Mezi tyto informace může patřit například: odkaz na stažení mobilní aplikace, aktivační kód pro přístup k audioverzi vybraného obsahu, informace o produktových novinkách a změnách, možnost vyjádřit se ke kvalitě našich produktů a další praktické informace a zajímavé nabídky.

KOUPIT ČLÁNEK
Čekejte Připravujeme platbu, vyčkejte prosím.
Pozor Platbu nelze provést. Opakujte prosím akci později.

Zadejte e-mailovou adresu

Na e-mailovou adresu vám pošleme potvrzení o platbě. Zároveň vám založíme uživatelský účet, abyste si článek mohli po přihlášení kdykoliv přečíst.

Zdá se, že už se známe

Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet. Přihlaste se.

Jste přihlášen jako

Na e-mailovou adresu vám pošleme potvrzení o platbě.