Jaké knihy přibalit do kufru. Třeba ty o tajemství papežské volby, severském rock-and-rollu nebo o sestrách bojujících za Islámský stát

Jo, Ha, Na
Zuzana Dostálová, Pavla Horáková, Alena Scheinostová: Johana, Paseka

Psaní jako štafeta. Vyrazit ze startovních bloků není třeba úplně nejrychleji, naopak je vhodné rozvinout co nejvíc možností a pozorně se dívat kolem. Druhý úsek je v tom nejlepším slova smyslu služebný − vylepšuje pozice, rozvíjí možnosti a nahrává na smeč, která má přijít. A pak je tu finiš: od něho se čeká dynamika, napětí a maximální rychlost v závěru. Román Johana, který napsaly tři mladé české autorky, je právě takový.

Zuzana Dostálová píše formou štafetového psaní se svými přáteli na internetu povídky. K obdobné spolupráci nyní vyzvala dvě své kamarádky publicistky. Výsledkem je snadno přístupný příběh, který by byl zajímavý, i kdyby ho napsala jen jedna autorka. Ostatně i ty předávky štafetového kolíku se odbyly poměrně hladce, tempo se v předělech rozhodně neztrácí.

Postava Johany nemůže být alter egem všech tří spoluautorek, ale podobné zkušenosti s nimi mít může: s normalizačním bezčasím, dětstvím provázeným sbíráním céček, s téměř neohraničenými možnostmi devadesátých let, s dospělostí v nedospělé demokracii. Johana je bytost veskrze tápající, zkouší to i ono, aby se rovnostářsky ubezpečila v tom, že cesta vede opět jinudy. Naštěstí i případnou bezvýchodnost bere vždy s humorem.

Bílý kouř ve Vatikánu
Hubert Wolf: Konkláve, Tajemství papežské volby, Prostor

Je to tak trochu živá zkamenělina. Tajuplný rituál, který patří svou formou k minulým staletím, přitom určuje podobu největší organizace na světě. Tou organizací je katolická církev, přísně hierarchizovaná instituce, která své představitele nevolí, ale jmenuje. S jedinou výjimkou, s pozicí toho nejvyššího. Papež je volen. Volební setkání kardinálů se nazývá konkláve.

Ať už si čtenář myslí, že k volbě nového papeže přispívá více Duch svatý, nebo politika a mocenské koalice, v knize si najde to svoje. Historické souvislosti i drby − například ten o papežce Janě. Ani reálné okolnosti, jimiž papežství ve své dlouhé historii procházelo, neztrácejí pikantnost − třeba období, kdy papežů bylo několik a vzájemně se exkomunikovali.

Dnes, zdálo by se, je Svatý otec, jak katolíci svému šéfovi říkají, předvídatelnou postavou. I František ale vede svou revoluci. Ta spočívá zejména ve změně institucí a modernizaci myšlení církve.

Volbu papeže přitom i nadále provází černý a bílý kouř, kardinálové mají zakázáno jakkoliv volbu komentovat, a to i zpětně, při konkláve se nevyužívají moderní komunikační prostředky, ale hlasovací kartičky a poslové. Prastarý rituál má v sobě svou poetiku a tajemství. A proto láká i ty, které církev jinak oslovit nedokáže.

Polární beat
Mikael Niemi: Popmusic z Vittuly, Argo

Sex, polární noc a rock-and-roll. Tak by se dal charakterizovat román švédského autora zasazený na daleký sever. I sem, do kraje věčného ledu a stále živých mýtů, vtrhla hudební revoluce. Jsou šedesátá léta a ústa dívek i vrstvy ledovců tají pod jménem Beatles. Zdejší mladíci nerozumějí jedinému slovu, ale kouzelnou mocí těch písní jsou také uchváceni.

Je třeba jednat. Adolescenti musí také založit kapelu, užívat si slávu a shlížet na vlnící se slečny pod pódiem. Za co si ale pořídit elektrickou kytaru? Budou muset jít na brigádu − na lov myší.

O groteskní situace není v humoristickém románu M. Niemiho nouze. Až se čtenář bojí, že některé jsou skutečné − třeba soutěž v konzumaci alkoholu odehrávající se v sauně. Kniha se v roce 2000 stala historicky nejúspěšnější prvotinou na švédském knižním trhu. Roky, které od vzniku originálu k tomuto druhému českému vydání uběhly, nejsou příběhu na škodu. Vždyť zlatá šedesátá stále září a stávají se mýtem i pro ty, kteří beat už vůbec neposlouchají.