Volfův revír: Hřiště jako výraz svobody

Nejkrásnější dětské hřiště na světě najdete na jihozápadním okraji Stromovky, v ulici Nad Královskou oborou. Přeháním, myslíte si. Tak jinak. Pokud není nejhezčí na světě, pak je nejhezčí v Evropě, a kdyby náhodou nebylo nejpůvabnější v Evropě, tak bez konkurence v Praze, a pokud snad ne v celé české metropoli − o čemž již opravdu velmi silně pochybuji −, určitě hraje prim v její části nazývané Bubeneč. Kvalita umění se kupodivu stále nedá, a to ani navzdory pokročilé, digitálními sítěmi prošpikované době, bodovat, převést do tabulek a přesně změřit. Umíme sice určit pořadí podle peněz, které jsou za vlastnictví obrazů nebo soch lidé schopni vynaložit, jenže nic se nedá tak snadno zmanipulovat jako trh s uměním.

Dobrá, budu tedy psát pouze o nejkrásnějším dětském hřišti, které jsem viděl na vlastní oči. Jakmile jsem je spatřil, už tak velmi slunný, bezmračný květnový den se ještě víc rozzářil, což je velmi vzácný efekt, zvláště jedná-li se o pravé poledne. Je to sice hřiště, ale zároveň sochařský parčík, jehož jednotlivé části slouží jako prolézačky, šplhadla, skákadla, věže − a určitě by se daly najít ještě další způsoby využití, na to se ale zeptejte dětí, ostatně dospělí se mohou jen kochat. Každá věc je zde pojata jako plastika, bělostná, s modrými, červenými a žlutými prvky. Jsou sice z betonu, ale díky vynesení na štíhlých ocelových podporách působí lehce.