Kdo zná Bibli nejlíp? V Česku konané mistrovství ve znalostech knihy knih je jedinou akcí svého druhu na světě

Na obrazovce se objeví desátý úryvek. Členové tří finálových týmů se sklání nad svou Biblí, horečně v ní listují a snaží se najít, kam úryvek patří. Čtyři muži hledají v Bibli v češtině, stejný počet Slováků v textu ve své mateřštině a ruská rodina se dvěma dospělými dětmi pod vedením otce Lva se probírá knihou v ruštině. Ani ne za třicet vteřin je slyšet zvuk zvonce slovenského družstva. Mladí muži jím dávají najevo, že příslušnou pasáž v Bibli našli. Jeden z nich přistoupí ke komisi. "Nález" se pár vteřin ověřuje, načež je uznán správným. Drobný Slovák s brýlemi přistoupí k pultíku. Daný úryvek přečte i s údaji, kde se v knize knih nachází.

Obecenstvo složené ze soutěžících, kteří do finále nepostoupili, zatleská. Řada z nich drží v ruce vlastní Bibli a také v ní hledá soutěžní citace vždy o několika větách. Mohou si ověřit, jak těžká disciplína hledání úryvků v textu složeném z více než třiceti tisíc veršů je. O to víc dokážou výkon finalistů ocenit. 

Po desátém kole má slovenské družstvo tři body, Češi dva a Lvův rodinný tým jeden bod. Rusové by měli bodů víc, ale v jednom z předchozích kol se spletli a penalizace za rychlé, ale chybné zařazení textu je stála dva body. 

Ruský tým hledá správnou pasáž.

Foto: Matej Slávik

To nejdůležitější se děje v hlavě

Akčnost klání připomíná na první pohled lenochoda. Ostatně jako u všech soutěží, kde se to nejdůležitější odehrává v hlavě. Během šachového turnaje po sobě také závodníci nemetají hvězdice. Samozřejmě by pomohlo, kdyby tým, který citát najde v Bibli jako první, měl právo na ostatní dvě družstva vystřelit třeba z paintballové pistole. Ale to se v Rytířském sále Senátu Parlamentu České republiky, kde je na stropě vyobrazen Albrecht z Valdštejna, přece jenom moc nehodí, navíc by se to příliš neslučovalo s křesťanským poselstvím.

Ani tak ale soutěž nepostrádá napětí. Vítězný tým dostane sto tisíc a o ty už stojí za to se poprat. Nechybí ani dramatické momenty. Když dojde na jedenáctý citát, není jasné, jestli dali jako první zvukové znamení Češi, nebo Rusové, a komise rozhodne vítěze jedenáctého kola nevyhodnotit. "To snad ne, to už je podruhé," rozčiluje se vysoký muž s plnovousem, člen českého družstva. "My opravdu nejsme slyšet," říká a na důkaz zachrastí jakousi rumba koulí.

Faktem je, že oproti svým soupeřům si Češi nevylosovali moc šťastný hudební nástroj. Přesýpání v malém vajíčku má o poznání slabší zvuk než rolničky v ruské ruce nebo zvonek Slováků. Komise po chvíli rozhodne, aby si Češi a Slováci vyměnili místa, čímž se český tým dostane blíže k uším poroty.