Sklenář se vrací

Zdeněk Sklenář je mezi českými galeristy zvláště výraznou postavou. Pořádá výstavy, už jich má více než dvě stovky, vydává knížky. Působí jako člověk neznající překážek. Když stiskne ruku, zapraskají vám kosti. Vždycky nosí bílou košili, kalhoty od obleku, polobotky do špičky. V mrazech pobíhá venku zásadně bez kabátu, o čepici nemluvě. Jako by byl nad vrtochy počasí povznesený. Sleduje, co se děje kolem, s nastraženými radary, ale jakmile s ním mluvíte, dostane se vám pozornosti, jako byste byl jediný člověk na světě. Už se o něm vypráví legendy: prý nespí. Především ale miluje umění. Když vidí hezký obraz, zalesknou se mu v očích slzy.

Začal v 90. letech minulého století v Litomyšli a na přelomu milénia přesídlil do Prahy, kde na Smetanově nábřeží vybudoval galerii, jež si rychle získala prestiž a postupně, v souvislosti se Sklenářovým zájmem o současné umění, se rozšířila do sousedství. Jenže 29. dubna roku 2013 v deset hodin dopoledne došlo v Divadelní ulici k výbuchu plynu a následné ničivé devastaci, která prošla celým domem i výstavní síní až na Smetanovo nábřeží. Zrovna vystavoval Federico Díaz, den předtím jsem se na něj byl podívat. Nádherné tušové obrazy vzaly za své, a nejen ony. Byla to poslední výstava, kterou tam Zdeněk Sklenář připravil.