Trocha historie

Proměny krajiny i lidí
Kamila Skopová: Čechy, domov můj, nakl. Akropolis

Udržovat folklorní tradice znamená bránit se kornatění národní paměti. Patetické? Možná. Ale pravdivé. A hlavně zajímavé. Tak jako nejnovější kniha Kamily Skopové nazvaná Čechy, domov můj aneb Malá vlastivěda o místech, lidech, řeči, krojích, zpívání… i stravování. Pokud rádi putujete po naší zemi a zaměřujete svou pozornost na proměny ubíhající krajiny, architektury, pokud rádi nasloucháte specifické místní mluvě čili dialektu, autentické lidové písničce či se stejným gustem si pochutnáváte na nějaké regionální specialitě, pak je to kniha psaná přesně pro vás. Autorka se rozkročila po celých Čechách a na základě dialektologické mapy sepsala povídání o jednotlivých svérázných oblastech tak, jak vypadaly a dýchaly zhruba v polovině 19. století. I když si pro svůj příběh vytvořila jednotný tematický mustr − krajina, život jejich obyvatel, jazykový svéráz, architektura, kroj, píseň, gurmánské mistrovství − tu se u některého faktoru zastavila podrobněji, tu zase méně. Podařilo se jí tak přesně a vtipně vyhmátnout nejvýraznější regionální rysy. Povídání doprovodila vlastními ilustracemi a notovými záznamy písní, které si nakonec můžete pustit i ve svém přehrávači, protože součástí publikace je také průřezové cédéčko.

Záhada jménem Orosie − a ti druzí
V. Cílek, M. Majer, R. Schmelzováí a kol.: Tetín svaté Ludmily, nakl. Dokořán

Pokud autorka předchozí novinky mapovala folklorní tvář celé naší země, autoři výpravné publikace "Tetín svaté Ludmily. Místo, dějiny a spiritualita" zaostřili na jediné místo, symbolicky spjaté s našimi nejstaršími středověkými dějinami. Kolektiv tvůrců, v němž nechybí známý popularizátor vědy Václav Cílek, knihu připravil jako předčasný hold ke kulatému výročí zavraždění svaté Ludmily, od něhož uběhne v roce 2021 přesně 1100 let. Představují Tetín coby Ludmilino sídlo i duchovně inspirativní místo, kde v letech 1533−1539 pobýval a psal stránky své Kroniky české Václav Hájek z Libočan. Tetín je též spjat s mnoha mýty, legendami i záhadnými postavami. Mezi nimi se kupříkladu objevuje svatá Orosie, dodnes známá ve španělské legendistice. Byla Ludmilinou a Bořivojovou dcerou či pouhou schovankou zasnoubenou aragonskému králi, kterou při cestě do Španěl zamordovali Mauři? Nepotvrdil to ani nevyvrátil roku 1571 pražský arcibiskup Antonín Brus z Mohelnice. Autoři samozřejmě přibližují i novodobé dějiny oblasti, přeměnu její pastevecké tváře v industriálně pulzující kraj. Nejpoutavější však zůstává to, k čemu musíte − vybaveni informacemi o historii i charakteru zdejší krajiny − doputovat sami. Lze jedině přitakat staré pravdě řečené moderní terminologií: "vygúglit" si můžete úplně všechno, a to hned. Skutečně poznat znamená ale v čase při otevřenosti všech smyslů prostor prožít.