Stojím na letišti a pozoruju odlety.
Letadla se pomalu zvedají, odrážejí se od země
a lehají si do prázdna.

Chvíli na obloze září jako staniol, pak zčernají a už je nevidím.
Čas ubíhá a pomalu mě zbavuje možností.

Myslím na video se ženou,
která si do díry zastrčí celý heineken.

Umění zmizet je odvaha lehnout si do prázdna
a už se nevracet,
i kdyby stěny byly jen skleněné.

Umění zmizet znamená zmizet úplně,
jako světloplachost ve  tmě,
a stejně tak nevinně.

+

V noci se jí zdálo o válce,
měsíc odplul a její tělo vyteklo jako pračka.
Ve stejnou chvíli na jiném místě svěsím nohu z matrace.

Škoda že se tak málo vidíme.
Zase je sama − připadá si jako koberec
přilepený k podlaze.

Noc je temnější než vyjetý olej.
Cestou na záchod po hmatu rozsvěcím řadu zářivek
a procházím chodbou až na konec.

Když se vyprazdňuju, zdá se mi,
že by bylo snadnější se znovu narodit
než žít dál.

+

Podzimní dovolená je levnější
a  po  válce je to levné hned dvakrát.

Na  písku leží vyholená těla žen,
kolem košů se vrší odpadky.

Večer z nekonečna prosvítají první hvězdy
a září vysoko nad obzorem.
Trávník se poddává krůpějím umělého zavlažování,
šero konejší.

Už dávno jsem nebyl u  moře.

V noci se odrážím od tropických pásem společného pokoje
a plavu jako pes daleko od pevniny
až tam, kde namísto barev vidím jen odstíny.

 


Elsa Aids je autorem tří básnických sbírek (Trojjediný prst, Nenávist a Kniha omezení). Žije v Praze.

"Kdo umí dát tak ostré obrysy svému smutku?" napsal o jeho poezii spisovatel Ladislav Šerý.

V básnickém cyklu představujeme tyto autory:

Jakub Řehák
Jonáš Hájek
Jitka N. Srbová
Adam Borzič
Martin Poch
Elsa Aids (tento týden)
Kamil Bouška
Miroslav Olšovský
Milan Děžinský
Marie Iljašenko
Luboš Svoboda

Zaprvé dodávám: Kdo umí dát tak smutné obrysy nemilosrdným pohledům na vlastní tělo a partnerský vztah? Za druhé: V současné české poezii málokdo! Aidsovy texty jsou – kromě jiného – bolestivým rozborem milostného vztahu, který se mění v partnerský, do něhož vstupuje domácnost a děti a rutina soužití. Jsou to podrobné záznamy banalit, denní i noční (služba je nepřetržitá!) popisy prstů, v nichž byl a už není cit, kruté zápisy postupného zatmění původní milostné blízkosti.

Autor pozoruje všechno to, co ho ve vztahu ke druhému zastupuje, co si na něj hraje a co s takovou chutí sám vytváří a uplácává a strojí. Ale jeho verše jsou také – místy – křehké a ostražité sběry chvil opravdového prolnutí, které zbývají. Posmutněle pableskují.

–Petr Borkovec

Tento článek máteje zdarma. Když si předplatíte HN, budete moci číst všechny naše články nejen na vašem aktuálním připojení. Vaše předplatné brzy skončí. Předplaťte si HN a můžete i nadále číst všechny naše články. Nyní první 2 měsíce jen za 40 Kč.

  • Veškerý obsah HN.cz
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Ukládejte si články na později
  • Všechny články v audioverzi + playlist