Zápisky lovce hadů: Užovky se brání kousnutím i zápachem. Víte, jak je bezpečně poznat od zmije?

Zmije, která se vyvalovala u hnojiště hned za plotem pozemku, kde jsme trávili dovolenou, byla kapitální kousek. Měla okolo metru a krásnou šedavou pleť s tmavou klikatou čárou na hřbetě. Vzal jsem si vysoké selské holínky, dvě tlusté mikiny, na ruce tvrdé pracovní rukavice, do nich kýbl a vyrazil na misi.

Poučen literaturou z dětství (moje úchylka – láska k plazům – se projevila, jen jsem odkopl plenky) věděl jsem, že musím útočit na ocas. Zmije, na rozdíl od užovek, nemá tak silné svaly, aby se vzepřela a kousla. Našlapoval jsem měkce (hadi sice nejsou žádní ostrovidi, zato na otřesy jsou z bezpečnostních důvodů hypercitliví) a blížil se ke své oběti – tedy aspoň tak jsem si v tu chvíli představoval rozložení sil. V plížení jsem prostě dobrý, nedá se to říct skromněji: v devatenácti jsem na posekaném sídlištním trávníku dokázal ulovit (zdravou) korelu, uletivší sousedům. Ani zmije tak neměla velkou šanci.

autor textu Ondřej Tuček

Foto: archiv autora

Následoval výpad. I ten jsem zvládl na jedničku. Než se zmije stačila leknout, držel jsem ji ve vzduchu. I ona fázi výpadu zvládla na jedničku a ani já se nestačil leknout, jak rychle se mi zakousla do rukavice. Pak se přece jen úlek (můj) dostavil a zmítající se had mi spadl do kbelíku. S trofejí jsem se vrátil do chalupy.

Ten údiv a obdiv v očích dětí, když jsem jim predátora v kbelíku naservíroval, víte, to je něco, co se dá těžko vylíčit, to musíte zažít. Starší dcera mi na dvě hodiny přestala říkat Prťko a syn svatosvatě slíbil, že se mi už nebude posmívat za to, že se neumím koupat, kromě vany. Ty dvě hodiny slávy, než se vrátil majitel statku a pochválil kapitální UŽOVKU, stály za to. Poučil jsem ho, že on rozumí dobytku a já rozumím hadům, tak je to na tom světě rozdělené, tak ať se stará o své. Za minutu byl zpátky s malou encyklopedií plazů a nalistoval obrázek. Nejradši bych se neviděl. Děti se mohly pominout smíchy: "Jdem se koupat, jdeš s náma?" vyrukoval syn. "Prťko?" dodala se smíchem dcera.