Dům "levitující" nad zemí: Útesová dřevostavba, která nemá běžné základy. Vše potřebné už bylo na místě

Nemůžu na to zapomenout. Tehdy jsem je navštívil v jejich kanceláři v Braníku, abych si s nimi popovídal o tom, jaké to je, když jsou tři architekti spolu už 15 let. Žádná jiná "trojka" to totiž spolu nevydržela déle než borci ze studia A69. Většinou se po několika letech rozpadnou, protože se přestanou navzájem inspirovat, takže se na ničem nedohodnou.

Seděli jsme spolu u velkého stolu v jednací místnosti, naproti mně Boris Redčenkov, Prokop Tomášek a Jaroslav Wertig, a svorně mi ukazovali, na čem dělají. Každý měl svoji chvilku. Přikyvoval jsem, dělal si poznámky, pil kávu. Občas jsem položil chytrou otázku. Neviděl jsem mezi projekty slabou věc. Když pak ovšem přede mě rozprostřeli skicu s domem mezi stromy nad vodní plochou, bylo to nečekané. Vnímal jsem krásu i soulad, a kdyby se mnou byl fotograf Josef Sudek, vsadím se, že by slyšel hudbu.

Nebyla to vizualizace, kterými současní architekti rádi oslňují, nýbrž umná akvarelová skica na papíře. Přišlo mi, že si Prokop Tomášek, jenž s akvarelovými barvami umí kouzla, namaloval něco "jen tak pro radost", aby nevyšel ze cviku, neboť umění akvarelu se musí neustále zdokonalovat, jinak vyschne. Pro jistotu jsem se však zeptal: "A to se bude někde stavět?"

Dům ze sna

Další 4
fotografie

Jak říkám, myslel jsem si, že akvarel zarámují, pověsí si ho pro radost na stěnu a klienti se budou kochat ruční prací. Dostalo se mi ujištění, že zatím vše nasvědčuje tomu, že dům nad jezerem opravdu vznikne. Někde v cizině? Prý hodinu od Prahy. Prima. "Tak až bude hotový, dejte mi vědět," kladl jsem jim na srdce. Rád si počkám. Když píšete o architektuře, musíte být trpěliví, jinak jako lovci domů nemůžete uspět. Tahle čekaná trvala tři roky.

Na cestě s Lemmym

Napadl sníh, však je zima. Nechápu, kdo se tomu diví. Navíc pro cesty za architekturou je to příhodný čas, protože listí na stromech opadalo a nebrání ve výhledu jako v období vegetačního kvasu. Svištíme s Prokopem Tomáškem po dálnici a míříme do Posázaví, abych se mohl na vlastní oči přesvědčit, do jaké míry se prvotní představa, již zachytil na papíře, vzdálila nebo přiblížila realitě. Ono to nevytrysklo hned, k domu vznikla spousta obrázků, celá řada kreseb, než se dopracoval k finální podobě.

Listuji sešitem s vývojem návrhu. Je to jako obrázkový příběh o zpřesňování tvaru a hledání ideální kompozice. Povídáme si o muzice. Probíráme Lemmyho Kilmistera z Motörhead, kterého máme oba rádi, a shodujeme se, jak nás jeho odchod zarmoutil. Jeho upřímnost a autentický životní styl bez hvězdných manýrů jsou inspirující.