Každé statistice ukazující, jaké elektrárny přispívají ke skleníkovému efektu, a tedy změně klimatu, dominuje Francie. A to v dobrém, její energie je tak čistá, že s tím mohou soutěžit jen země obdařené ideálními podmínkami pro hydroelektrárny. Země galského kohouta svou bezemisní a po celý rok dostupnou elektřinu vyváží – tedy když se něco nepokazí – tolik, že tím zachraňuje své sousedy, kteří do energetiky investují málo nebo své vlastní výrobní kapacity zavírají. Toho všeho Francie dosahuje díky unikátní flotile více než padesáti jaderných reaktorů domácí výroby.
Jak se stalo, že zrovna Francie vsadila tolik na jadernou elektrárnu, kdo to prosadil, co riskoval a kvůli čemu se superambiciózní plán nesplnil v původně narýsovaném rozsahu?
Co se dočtete dál
- Díky čemu Francie dokázala dvacet let „sekat“ jaderné reaktory jako Baťa cvičky?
- Jaké riziko sázka na velké série přinesla?
- Může se úspěch jaderné sázky zopakovat?
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace
- Veškerý obsah
- Bez reklam
- Mobilní aplikace









