Když mluví Eva Jiřičná o hmotném světě, říká: "Jeden den ty věci máte, a druhý den už třeba ne. Bez čeho se ale nemůžeme obejít, je to, co máme v hlavě. To nám nikdo nevezme. Můžete na sebe navléknout, já nevím co, ale nejste-li schopni komunikovat, být užiteční, radostní, rozplyne se to v nic. "

Architektka často vzpomíná na svého tatínka, kterého nikdy neviděla rozčíleného. I když k tomu měl mnoho důvodů. "Snažím se proto i sama v sobě vychovávat schopnost být pro okolí uklidňujícím elementem. Čím jsem starší, tím víc tuto povinnost cítím."

Zbývá vám ještě 90 % článku