Vánoční povídka Petra Stančíka: Uranové ručičky

Mrzlo, až ptáci padali z letu do ledu. Velitel lágru při ranním nástupu zakázal Vánoce jako tmářství, a tak se pracovalo i na Štědrý den. Mukl Lucián při rubání uranové rudy vyčerpáním omdlel opřený do sbíječky a zavalil ho zřícený strop štoly, takže jich na baráku číslo 23 zbylo jen pět.

Každý tu pykal za jiný zločin. Dříve generál, nyní vojín v záloze Lucián za to, že při Pražském povstání velel oddílu Němcům ukořistěné útočné vozby (jak se tenkrát krásně říkalo tankům), a přitom nebyl ve straně. Farář Suchomast zase za to, že z kazatelny proklel pětiletku. Profesor Mour za to, že jim ani po mučení neprozradil plány svého vynálezu elektrárny na blesky. Sedlák Rykr za černou porážku vepře. Geolog Pracna se chtěl komunistům pomstít za zkurvený život, takže jim našel neexistující ložisko uhlí a dal nad ním postavit celý důl, doslova na nic. Nejdřív ho chtěli popravit, pak je ale napadlo, že z něj zmařené miliony vydřou zpět. Jenže aby jim vrátil všechno, musel by tu otročit ještě tři tisíce roků. A nakonec důvěrník gestapa Dort, který po válce odmítl pokračovat v udavačství pro Státní bezpečnost, neboť jedna zrada národa mu bohatě stačila.