Připustil nakonec, že tedy za ním mohu přijet "do Budějc". A tak město po celé to pozdní odpoledne také skloňoval. Na náměstí mi ukázal chrliče, vysvětlil, na které straně v podloubí bývalo německé, kde české a kde "ksindl" korzo. A vyprávěl o železném loktu, který dodnes visí na zdi radniční budovy, aby si každý, kdo jde okolo, mohl přeměřit, zda ho obchodník s látkami neošidil…

Bylo to prostě poklidné, sluncem zalité odpoledne. Skoro by se chtělo říct − mlčenlivé odpoledne, protože Jiří Hájíček je poměrně plachý muž a mlčí, i když vypráví spoustu příběhů. Jihočeských, jak jinak.

Vaše dva romány byly oceněny Magnesií Literou, jste dnes jedním z nejčtenějších a také literárními kritiky nejuznávanějších autorů, přesto vás stále mnozí nazývají jihočeským nebo regionálním spisovatelem. Neuráží vás to už trochu?

Ne, mě to neuráží. A je pravda, že jsem patriot.

Zbývá vám ještě 90 % článku
První 2 měsíce předplatného za 40 Kč
  • První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Všechny články v audioverzi + playlist
Předplatit za 40 Kč
Máte již předplatné?
Přihlásit se