Tři příběhy: Čtyři jsou moji, čtyři hledají nový domov. Už několik let dělám dočasnou psí péči...

Fotografický blog Humans of Prague publikuje portréty lidí z pražských ulic. Snímky a doplňující texty jsou svědectvím letmých setkání mezi fotografem a neznámým člověkem. Cílem blogu je seznamovat čtenáře s rozmanitostí lidí, jejich myšlenek a příběhů v současné Praze.

1."Čtyři jsou moji, čtyři hledají nový domov. Protože já už několik let dělám dočasnou péči, kdy se staráte o psa z útulku, aby si zvykl na člověka, socializoval se. Pozorujete ho, všímáte si, na co reaguje špatně, v jakých momentech prožívá déjà vu, kdy se mu v hlavě vrací to špatné, co prožil. O tom pak můžu říct budoucím majitelům. A je to skvělý pocit, když od nich pak slyším, jak se ten pes má. Jednou jsem měl vlkodava kříženého s pudlem, který měl jen tři nohy a dostal se do rodiny, kde mají dalšího vlkodava. Po čase mi ukazovali fotky a to pro mě bylo úžasné. Vidět, jak ten pes, který prožil hrozné věci, najednou dostal křídla. Jak úplně lítá. Jak dostal volnost, důvěru a sám začal důvěřovat, že se mu jeho život změnil. Ale je to pro mě trochu jako droga. Protože když si na ten pocit, že dokážete měnit životy psů a lidí k lepšímu, zvyknete, tak si začnete říkat: Proč bych jel na dovolenou? To bych ztratil jeden týden, kdy bych mohl zachránit jednoho dalšího psa."

2. "Jedna z mých nejúžasnějších dovolených byla, když jsem před pěti lety vzala kolo a dojela ze Zlína, odkud pocházím, do Prahy, kde žiju. Celou tu cestu jsem si připadala hrozně svobodně. Měla jsem jen kolo, malý batoh a kreditku. Ale dlouho jsem tu cestu plánovala. Manžel mě od toho zrazoval, říkal, jak to bude nebezpečné, že mě někde přepadnou. Že to říkal známým a ti že říkali, že jsem se asi zbláznila. Tatínek naopak od začátku tvrdil, jaký je to skvělý nápad a že jeho kamarádi si to myslí také. Takhle si mě tedy předávali.