Češi sice ovládají gramatiku, bojí se ale aktivně zapojit do hovoru, říká zakladatel anglických vesniček

Komunikovat v angličtině se v dnešní době považuje za samozřejmé, obchodní jednání často probíhají se zahraničními partnery, na konference přijíždějí mluvčí z celého světa, nehledě na každodenní neformální konverzace nebo sledování filmů a seriálů v původním znění, ke kterým se diváci uchylují buď proto, že v češtině nejsou k dostání, nebo že to s dabingem jednoduše není ono.

Ačkoli je výuka prvního cizího jazyka – zpravidla právě angličtiny – povinná na základních školách od třetího ročníku, mnohde s ní začínají už dříve a spousta dětí se s prvními slovíčky setkává ještě dřív, než se naučí psát. Ale i člověk, který se anglicky učí třeba dvacet let, kolikrát neovládá cizí jazyk tak, jak by si přál a potřeboval. Někdo vidí viníka v učiteli, jiný přizná nedostatečnou píli. Na výsledku to ale nic nemění a člověk je tak často kvůli neznalosti cizího jazyka limitován.