Jako med: Skotská whisky, v jejíž chuti se decentně prosazují zralé hrušky řezané malinami

Začíná to jako pohádka. Žil, byl na začátku 19. století jistý George Smith, jenž v údolí skotské bystřiny Livetu (v gaelštině to znamená "hebká tekoucí voda") destiloval − v hluboké ilegalitě − whisky. Do dějin obilné pálenky se ale zapsal definitivně až v roce 1824, kdy se jako první podrobil zákonu definujícímu legální destilaci.

Pozornost, již do té doby musel věnovat pašování produkce, tak mohl soustředit na její kvalitu. V průběhu dalších desetiletí se pojem "Glenlivet" stal zárukou vynikajících vlastností sladové whisky vůbec a zdomácněl na prvních inzerátech i Smithovy konkurence, která si s kvalitou tolik hlavu nelámala. V roce 1870 došla majitelům lihovaru trpělivost a dosáhli dodnes platného soudního rozhodnutí, podle něhož jsou to pouze oni, kdo na etiketě může použít jednoznačné "The Glenlivet". Ti ostatní smějí dislokaci uvést až za pomlčkou a bez určitého členu "the".