Vítejte v Bubenské 1: Památka s bohatou historií poskytuje zázemí především umělcům

Už je to pryč, ale zkuste si tu atmosféru vybavit. Tady, v sále Elektra v budově bývalých Elektrických podniků v pražských Holešovicích, se začátkem 90. let konaly dost divoké koncerty. Slavná je třeba rvačka členů kapely Vanessa, kteří se tu pak postříkali slzným plynem a na pódiu museli vystupovat odděleni od diváků pletivem. Za legendárním klubem Belmondo nestál nikdo jiný než budoucí ředitel pražské zoo Petr Fejk. Mimochodem, v Elektře se po revoluci konaly i politické mítinky a před dvanácti lety tady například sociální demokraté svrhli z premiérského postu Vladimíra Špidlu.

Dnes se v sále tančí. Prostor si pronajal známý tanečník Yemi A. D. a vede tu svou Dance Academy. Po bujarých mejdanech ani památky. Zeptáte-li se tanečníků, zda vědí, v jak zajímavém objektu se nachází, moc se toho nedozvíte. Za první republiky přitom stavba pražských Elektrických podniků patřila k nejmodernějším kancelářským budovám v Československu. Pracovalo tu 1100 lidí, kteří měli k dispozici i vlastní polikliniku v zadním traktu (je zde dosud) nebo, světe, div se, lázně. Nebyl to rozmar ředitelů, ale sloužily k regeneraci unavených těl tramvajáků. Aby ne, když museli řídit ve stoje.

Tenisky na bílých kachlíčkách

Unikátní prostor bývalých lázní, o nichž jsou zmínky v řadě dobových dokumentů, jsme chtěli vidět na vlastní oči, a tak procházíme z Elektry do velkého sálu, kde naposledy fungovalo Kulturní centrum Vltavská, které městská část Prahy 7 před čtyřmi lety zavřela. Údajně proto, že si ztrátový provoz už nemohla dovolit.Sestupujeme do suterénu a otvírá se před námi bíle vykachlíčkovaný prostor rozdělený na kóje s převlékárnami a vanami. Oprýskané lázně mají své kouzlo, ale působí trochu hororově. Ideální filmová lokace, říkáme si. A správce to potvrzuje − natáčely už tu prý české i zahraniční produkce. Dnes se místo občas využívá na jednorázové akce, naposledy tu například místní prodejna Footshop uspořádala večírek k představení nové limitované edice bot Adidas.

Péče o tělo se ovšem do budovy s odstupem let vrátila. V šestém patře si pronajímá prosklený prostor s dechberoucím výhledem na Prahu módní návrhářka Jana Kochánková, která tu každé pondělí předcvičuje jógu. Je úžasné zjišťovat, jak se "funkce" ve funkcio­nalistické památce neustále proměňují − vždyť dříve byla v téhle místnosti jídelna.

Nechte zpívat Mišíka

V rozlehlé budově, vetknuté mezi Strossmayerovo náměstí, nádraží Bubny, stanici metra Vltavská a od 70. let též odříznuté magistrálou, býval za komunismu kulturní dům. Začínal zde třeba talentovaný divadelní režisér Petr Lébl se svým souborem Doprapo. Mladý tvůrce, jenž později předčasně ukončil svůj život, odvodil název spolku od Dopravních podniků, jež na adrese sídlily ještě několik let po revoluci. Koncem 80. let se sem chodilo na představení, která nezapadala do "estetiky" tehdejšího režimu. Ten je, ač nerad, v éře perestrojky již musel strpět. Jistou symboliku měl v tomto kontextu i nápis "Nechte zpívat Mišíka" v přilehlém podchodu.