Věčné dilema běžeckých nadšenců, jež není jen otázkou novoročních předsevzetí: Terén, nebo tělocvična?

Kdo se jednou rozhodne začít s během, jen tak běhat nepřestane. Zahrává si totiž s takovým druhem sportu, který začíná odreagováním, pokračuje potěšením a nakonec se stává závislostí. Prostředí, které si k této činnosti lidé volí, závisí čistě na jejich individuálních preferencích. Přesto je však běžecký pás v neustálé rozepři s přírodním terénem. Jak se na problematiku dívají odborníci, zjišťoval zpravodajský server BBC.

Stěžejní pro příznivce obou táborů bývá otázka energetické náročnosti. Venkovní běh je totiž podle mnohých náročnější kvůli odporu vzduchu a případné nepřízni povětrnostních podmínek. V tělocvičně se běžec nejen neposouvá z bodu A do bodu B, ale v uzavřeném prostoru se dá nanejvýš otevřít okno či spustit klimatizace.

Z experimentu profesora Andrewa Jonese z Exeterské univerzity v Anglii opravdu vyplývá, že běh v rovném terénu je skutečně náročnější, avšak stejné zátěže lze jednoduše dosáhnout nakloněním bežeckého pásu směrem vzhůru o jeden stupeň. Výsledné energetické údaje jsou potom stejné.

Co je však v rámci běhání venku statisticky mnohem vyšší, je riziko úrazu. V terénu číhá poměrně velké množství nástrah jako například větve stromů, cyklisté, automobily či psí exkrementy. Ačkoliv poslech hudby může motivovat k lepším výkonům, sluchátka zapojená v uších mohou být leckdy také nebezpečná, jelikož se do nich může běžec při své aktivitě snadno zamotat, nebo dokonce přeslechnout blížící se automobil. Na druhou stranu zranění způsobená na běžícím páse bývají vážnější a dochází zde i k závažnějšímu opotřebení kloubů.

Jiná studie ze stejné univerzity však dodává, že obecně pobyt v přírodě, tedy i v podobě cvičení a běhání, má pro lidský organismus příznivé účinky. Prostředí přirozeně navozuje pozitivní emoce, zvyšuje energii a přispívá k potlačování depresivních pocitů, zlosti a napětí. Pohyb na čerstvém vzduchu zvyšuje pravděpodobnost styku se slunečními paprsky, a tedy i částečného čerpání vitaminu D.

Venkovní běžci jsou, zdá se, ve výhodě. Musí být sice opatrnější, mají ale mnohem větší šanci si svou aktivitu užít se vším všudy. Navíc se běžci do terénu statisticky častěji vracejí.