Opálení jako závislost: V některých zemích už dokonce zakazují solária

Onoho teplého srpnového večera směřovali opálení zákazníci do jednoho z madridských solárií. Dokonce i ve Španělsku, které v Evropě patří k těm zemím, jež se mohou pyšnit jedním z nejvyšších počtů dní se slunečním svitem, se potřeba vlastnit opálenou pleť může stát posedlostí.

Madrid má 2749 slunečních hodin v roce, dvakrát tolik co Londýn. To ovšem studentce Macareně Garcíové nebrání v tom, aby se vystavovala UV záření. "Moc se to členům naší rodiny nelíbí, říkají mi, že to není zdravé, ale oni bydlí u pláže! Já tady chodím do zaměstnání a taky chci být opálená," uvádí Macarena, která právě navštívila salon Solmania v centru Madridu.

"Přestal bych s tím, kdyby to nebylo nutné, ale bledá pleť se mi nelíbí," připouští šestatřicetiletý tanečník José Manuel Rodríguez, který chodí do solária třikrát týdně, aby si uchoval svou snědou pleť.

José Carlos Moreno ze Španělské akademie dermatologie neváhá mluvit o závislosti. "Jsou to opálení lidé, kteří se nikdy necítí být dost snědí. Je to jako u anorektiků, kteří si stále myslí, že jsou příliš tlustí," citovala jej agentura AFP.

Většinou jde o ženy a muže mladší čtyřiceti let, kteří se opalují více než dvakrát týdně až do té míry, že získávají oranžovou nebo čokoládovou barvu.

Touha po opalování projevující se už při probuzení, potřeba zvyšujících se dávek, úzkost a pocity viny objevující se při vynechání solária, případně podrážděnost: to všechno jsou příznaky podobající se závislosti na heroinu, uvedl Joel Hillhouse z Východotennesseeské státní univerzity. "Někteří závislí chodí do solária i přesto, že se u nich objevila rakovina kůže, kradou peníze příbuzným nebo si dokonce kupují solárium domů, aby se mohli opalovat i v noci," říká.

"Tyto lidi nevede jen touha po opálené pleti, přináší jim to uspokojení," ujišťuje dermatolog Steve Feldman. Jsou UV paprsky jako droga? Rozhodně ano, odpovídá. Slunce stimuluje produkci melaninu, pigmentu, který barví kůži. Tento jev uvolňuje endorfiny, což jsou hormony blízké morfiu. Ty přinášejí pocit uspokojení a zmírňují bolest, zdůrazňuje Feldman.

K tomu ještě přistupuje sociální tlak. Modelky s dokonalou karamelovou pletí, bohatí, krásní a opálení fotbalisté, jako je hvězda Real Madridu Cristiano Ronaldo: to jsou vzory, které chtějí mladí lidé napodobovat.

Světová zdravotnická organizace (WHO) v roce 2012 klasifikovala přístroje s UV zářením jako rakovinotvorné. "Používání těchto přístrojů zvyšuje riziko vzniku melanomu," podotýká Vanessa Rocková z australského výboru boje proti rakovině.

Pokud se v soláriu opaluje osoba mladší pětatřiceti let, riziko vzniku melanomu se zvyšuje o 75 procent, uvádí se ve studii zveřejněné v roce 2010.

Jako první zakázala v roce 2009 tyto přístroje Brazílie, v roce 2014 ji následovala Austrálie. V této zemi se vyskytovala rakovina kůže nejvíce ve světě, ale v poslední době se situace stabilizovala. Avšak ve Španělsku, kde je ročně diagnostikováno na 3600 melanomů, počet solárií dál roste.

Pro tanorexiky (lidi posedlé opalováním) zatím neexistuje žádná specializovaná péče. Ve Spojených státech, kde je od roku 2014 vedena intenzivní kampaň a v některý státech jsou solária osobám mladším osmnácti let zakázána, vědci vybízejí k vytvoření občanských sdružení na způsob Anonymních alkoholiků a snaží se opalování nahrazovat relaxačními technikami, masážemi či jógou.