Fejeton Ivy Roze: Můj venkovní a vnitřní íránský život

Při příletu do Teheránu jsem si připadala, jako kdybych přistála v Praze třeba v roce 1985. To město v sobě mělo něco stejně kafkovsky komplikovaného a beznadějného.

"Nikomu nevěř," radila mi před cestou jedna íránská disidentka, která bydlí v Praze. "Věř jen těm lidem, kterým se dá věřit." Což, jak sama přiznala, je největší tautologická výzva všech dob.

Taky mi říkala, že nemám nikde zmiňovat její jméno, abych se nedostala do problémů. A když se mě bude někdo ptát, jestli znám jejího manžela, mám říct, že ne.