Pochod Praha-Prčice stále láká tisíce lidí. Masovosti 80. let už ale nedosahuje

V Česku asi neexistuje slavnější dálkový pochod než ten z Prahy do Prčice. Podle jeho organizátorů jde o nejmasovější akci svého druhu s nejdelší nepřerušenou tradicí. Jeho historie sahá do roku 1966, kdy se skoro pět stovek turistů pokusilo překonat vzdálenost 100 tisíc českých loktů, tedy zhruba 60 kilometrů. Tuto sobotu vyrazí účastníci pochodu do Prčice již po padesáté.

Název Prčice je v Čechách neodmyslitelně spjat s nezdvořilou, nicméně hojně rozšířenou výzvou "Jdi do prčic!". Tato lidová nadávka prý také vyprovokovala myšlenku dálkového pochodu, u jejíhož zrodu stáli propagátoři turistiky Stanislav Rataj, Jiří Dvořák a Karel Kulle. Podle tradované verze hledali vhodný cíl pochodu tak dlouho, až manželce jednoho z nich došla trpělivost. Diskusi proto rázně ukončila slovy: "Je čas na oběd, běžte s tím už do prčic!" A tak šli.

Prvních 469 "pochodníků" se do malebné středočeské krajiny vydalo 17. dubna 1966. V úvodních čtyřech ročnících měl pochod pouze jedinou trasu, upravovanou podle tematického zaměření. Premiérový ročník například nesl podtitul Sukovou cestou a jeho pětašedesátikilometrová trasa vedla přes Křečovice, kde se skladatel Josef Suk narodil. Druhý ročník se pro změnu nesl v duchu hesla Za zlatem z Jílového. Jak už název napovídá, jeho motivem bylo hledání zlatonosných míst na trase pochodu.

Na jaře 1970 měli účastníci pochodu poprvé na výběr ze dvou tras. V následujících letech počet variant dále rostl a svého vrcholu dosáhl v roce 1984, kdy pořadatelé vytyčili 24 tras. V osmdesátých letech dosáhl pochod nejmasovějších rozměrů, v roce 1981 se do něj zapojilo rekordních 35 732 lidí. Popularita akce se stala i námětem filmu režiséra Karla Kachyni Kam, pánové, kam jdete? i písničky Ivana Mládka.

Po revoluci zájem o pochod do Prčice opadl, ale v posledních letech se počet účastníků pravidelně pohybuje mezi 14 až 21 tisíci. Řada z nich se pochodu účastní pravidelně, přičemž mezi známé "pochodníky" patří dnes už bývalý prezident Václav Klaus. "Do Prčic jsem chodil vždycky, i když jsem nebyl politikem," nechal se před lety slyšet Klaus.

Sedmdesát kilometrů dlouhá trasa byla dlouhá léta doménou pěších turistů. Časem se ale na trase začali objevovat i jezdci na kolech, což občas vedlo ke vzniku nepříjemných až nebezpečných situací. Před deseti lety proto pořadatelé zareagovali na rostoucí oblibu cykloturistiky a poprvé vytyčili i zvláštní trasu pro kolaře.

Tradiční odměnou pro všechny, jimž se podaří dorazit do cíle, je sušenka a plastový štítek v podobě boty, řečený Prčický škrpál. V úvodních ročnících se nicméně rozdávaly stužky, kovové rybičky, obtisky či textilní erby. První škrpál, tehdy ještě vyrobený z kovu, bylo možné získat až v roce 1973. O čtyři roky později se na scéně objevila umělohmotná botička, jejíž barva se každoročně mění.

Do počátku devadesátých let byl pořadatelem slavného dálkového pochodu Československý svaz tělesné výchovy a sportu. Na jeho činnost posléze navázal odbor Klubu českých turistů (KČT) Praha–Prčice, který akci organizuje dodnes. KČT, v jehož řadách je na 33 tisíc členů, pořádá i další pochody, mimo jiné pětatřicetikilometrový Pochod okolo Mořkova v Podbeskydí nebo padesátikilometrový pochod Přes čtyři zámky na Benešovsku.