Vítkovické hutě nepatří do starého železa. Na místě pecí otevřely velký Svět techniky

Projít prosklenými dveřmi do Světa techniky architekta Josefa Pleskota je trochu jako vstoupit za zrcadlo. Obří pece zůstanou venku, ale pořád budou za sklem vidět. V příjemném tichu si nad nejmodernějšími přístroji nepřestanete představovat ruch doby, kdy tohle železné srdce Ostravy ještě tlouklo.

"Říkáme jim tančící pece," směje se Sylva Lejsková pokrouceným tvarům rzí obarveného průmyslového areálu.

Možná vás ale pocit Alenky v říši divů nejdřív nasměruje do Světa civilizace – jedné ze čtyř expozic. Celý svět prožijete během jednoho dne, který ráno začnete na "toaletě svědomí". Až spláchnete, dozvíte se, že jste během minuty vyplácali 10 litrů pitné vody. A že jsou místa na světě, kam se pro ni chodí třeba 10 kilometrů daleko.

Slezli jste ráno z postele nesprávnou nohou? Vaši nenáladu změří a odhalí, jakmile vstoupíte do expozice Svět vědy a objevů. Podobně jako třeba v obchoďáku vás kamera sejme a promítne na monitor. Ovšem i se stupnicí vaší momentální nálady.

"Speciální software vyvinuli v Berlíně pro společnost Archimedes, našeho německého dodavatele," vysvětluje průvodkyně Lejsková.

Jak funguje cétečko?

Jeden "Archimedes" zrovna připravuje část věnovanou fyzice. Jestli patříte do skupiny lidí, v nichž tohle slovo vyvolává spavou nemoc, probudí vás laserový orchestr. Rozehrajete si ho sami na principu přenosu zvukové vlny pomocí upraveného paprsku světla.

"Zkuste si srovnat tyhle tvary nad stranami trojúhelníku," pobízí Sylva Lejsková k vyzkoušení platnosti Pythagorovy věty. Že to nedám já, překvapí snad jen ji. Ale ani ona neobvyklé puzzle narychlo nesloží. Je přivolán Archimedes. Hádejte, jak dopadl?

Medicínská část této expozice odhalí principy řady přístrojů, s nimiž se běžně jako pacienti setkáváme. Své tělo tu uvidíte na "cétéčku", princip pozitronového emisního tomografu vám předvedou pomocí laserové show na vaší vlastní ruce.

Jistě vás nijak zvlášť nenadchne pohled do takového nenápadného dalekohledu, v němž uvidíte, jaké by to bylo, kdybyste na jedno oko neviděli. Ještě že je hned vedle prťavá vitrínka s mikročipem, jenž funguje jako oční implantát.

Jak se cítí plod v matčině těle? Foto: Jakub Skokan a Martin Tůma

Největší plochu, dohromady přes 4000 m čtverečních, zabírá Svět přírody, tvořený vnitřní expozicí a venkovní botanickou zahradou. A zase se nutkavě vtírá pocit Alenky za zrcadlem, jen tady už vůbec nevíte, kde je za a kde před. Stojíte třeba na 12 metrů vysokém dřevěném stromě, pod sebou máte 11 "mikrosvětů" se supermoderními interaktivními exponáty.

Až ke hvězdám

Hradbu mezi těmi všemi cizími slovy a bývalými železárnami tam venku pak tvoří příjemně obyčejná zahrada. Na střeše. Pro vás momentálně za sklem. "To, co člověk přírodě zabral na rostlé zemi, vrací na střešní konstrukci," vysvětlují v projektu autoři zahrady.

Když už jsme u dokonalého využití možností vysoké budovy: další dominantu haly v prvním patře tvoří Vesmír. Dvanáctimetrový válec, jímž jako spirálou poznání kolem planety Země vystoupáte až pod hvězdnou oblohu.

Jedním z mikrosvětů sekce "příroda" je třeba fauna. Nečekejte ale, že byste se tu dozvěděli první poslední o živočišné říši. Kdepak. Ale vcítíte se do několika zvířat tak, že se budete kroutit jako hadi (na monitoru hned zjistíte, jestli se vám pohyb povedlo okoukat správně) nebo cítit jako myšky na poušti (do její vyhřáté nory prostě strčíte ruku).

Myšku nejen ucítíte, ale můžete poznat i teplotu její nory.  Foto: Jakub Skokan a Martin Tůma

Pokud doma obcházíte pavouky vyzbrojeni pro jistotu koštětem, které se ale stejně bojíte použít, rozhodně nesmíte minout exponát s názvem Vyzývám tě!. Snad se může prozradit, že to, co vám přeběhne po ruce, pavouk prostě není.

Dalším přírodním mikrosvětem je ten náš. V oddíle "člověk" roztančíte svou vlastní kostru, až se vám budou klouby v příslušném zobrazení legračně zamotávat. A skončíte tam, kde s trochou štěstí všichni: u vlastního stáří. Jak bude vypadat přímo na vaší tváři, uvidíte během několika sekund.

Duše uprostřed Vítkovic

Seběhněte raději zpátky do přízemí, do posledního ze zdejších světů – toho dětského. Možná si tady budou plnit své sny nejmladší návštěvníci, možná si je už splnili architekti těch malých kuchyněk, ordinací, montážních pultíků a rozebíracích autíček.

Kdo ještě nemá ve svém snění jasno, ať se vrátí do patra. A vleze do Oázy duše sochaře Petra Nikla. Sám sochař doporučuje: "Vyjma malých dětí s doprovodem je ideální vstupovat do útrob lastury jednotlivě a postupně se uvnitř střídat, zatímco další čekající před vstupem do objektu mění svým pohybem u Oka škeble prostřednictvím efektu camery obscury světelnost vnitřního prostoru."

Vžijte se do kůže kosmonauta. V Plzni otevřeli unikátní 3D planetárium - čtěte ZDE

V Plzni sídlící Techmania otevře supermoderní interaktivní 3D planetárium - čtěte ZDE

Touto šnečí ulitou perleťově nejasné barvy budete pokračovat v zákrutech až na konec. Na místo, kde je úplně jiná vůně, jiné světlo a jiné zvuky. Váš vlastní hlas se vám tady bude vracet jako cizí.

Budete uprostřed Světa techniky. Uprostřed Vítkovic. S vlastní duší v Ostravě.