Záhada namibijské pouště. Vědci se přou, proč rostliny vytvářejí tajemné kruhy

Ze vzduchu vypadá namibijská poušť, jako by trpěla vážným případem neštovic. Na úzkém pásu dlouhém více než 1700 kilometrů jsou roztroušené puntíky známé také jako "vílí kruhy". Tyto krátery měří od tří do deseti metrů v průměru a podle serveru CNN představují jednu z největších záhad přírody na světě.

Během uplynulých desetiletí se objevila celá řada teorií, které se tento fenomén snažily vysvětlit, a to od invaze mimozemšťanů až po jedovaté plyny. V minulém roce si novinové titulky vysloužila studie zveřejněná v časopise Science, podle níž jsou kruhy dílem termitů. Žádná z těchto teorií se ale plně nepotvrdila.

"Skutečností je, že vílí kruhy zůstávají záhadou. V terénu i laboratořích se udělala spousta práce, ale nic tuto otázku nevysvětlilo," řekl Stephan Getzin, vědec Helmholtzova střediska pro výzkum životního prostředí v německém Lipsku.

Getzin společně s týmem izraelských expertů před časem přišel s vlastní teorií. S pomocí leteckých fotografií studovali prostorový vzorec kruhů. Jejich šířka a rozložení na ploše jim připomněly další krajiny, kde vegetace z dálky připomíná vzory vytvářené textilním návrhářem.

"Když do Wikipedie zadáte heslo 'tiger bush' (tygrované křoviny), získáte letecké snímky plochy v Nigeru, kde vegetace vytváří pruhovaný vzor. A v Austrálii jsou známé oblasti s výskytem 'kruhové trávy' rodu Spinifex," uvedl. "Před pár dny mi jeden profesor z Kalifornie poslal příklad kruhových vzorů z Mohavské pouště."

Getzin proto zvažuje hypotézu, že kruhy v Namibii vytvořil stejný fenomén - seskupování rostlin. V suchém klimatu, kde je nouze o vodu a půda chudá na živiny, čelí rostliny ostré konkurenci o zdroje. V důsledku toho se "organizují" do shluků, aby maximálně využily všechny omezené zdroje, které mají k dispozici. A nakonec tímto způsobem vytvoří rovnoměrně rozložené vzory v krajině.

Za vším mohou být termiti

Teorie o "samoorganizaci" rostlin přichází asi rok poté, co profesor biologie Norbert Jürgens v časopise Science zveřejnil studii, v níž se snažil dokázat, že kruhy v namibijské poušti jsou dílem druhu písečného termita Psammotermes allocerus.

Jürgens argumentuje, že termiti si pro sebe vytvářejí podzemní oázy tím, že sežerou kořínky rostlin, které poté uhynou. Vznikne tak podzemní past na vodu - bez vegetace voda nevyprchává do ovzduší a zůstává pod zemí.

Podle Getzina je ale toto vysvětlení nepravděpodobné. "Neexistuje žádná studie, která by dokázala, že společenství hmyzu může vytvořit tak velký, homogenní vzorec," řekl.

Jürgens založil svá tvrzení na skutečnosti, že termit Psammotermes allocerus je jediný druh hmyzu, který žije v celém pásu pouště, na němž se vyskytují záhadné kruhy. A jeho přítomnost je obzvláště hojná v jejich blízkosti. Jakkoli jde o lákavé vysvětlení, někteří vědci ho berou s rezervou.

"Existuje silná souvislost mezi vílími kruhy a těmito termity, a proto Jürgens tvrdí, že právě oni je vytvořili. Ale je to jen souvislost. A jednou z nejzákladnějších chyb, jaké se vědec může dopustit, je zaměnit souvislost za příčinu," řekl Walter Tschinkel, profesor biologie Floridské státní univerzity, který se specializuje na chování hmyzu žijícího ve společenstvech a zároveň na vílí kruhy.

"Termití teorie je ovšem pro lidi přitažlivá, protože je relativně snadné ji pochopit," dodal.