O Velikonocích nesměl chybět na stole už od středověku. Podle nejstarších receptů, pocházejících už z 15. a 16. století, ale mazanec vypadal jinak, než jak ho známe dnes. Především byl bez cukru, který v té době česká kuchyně neznala. Sladkou chuť jídlům místo toho dával med a sušené ovoce.
Připravoval se z mouky, másla, vajec a sýru nebo tvarohu a podle některých předpisů se dokonce plnil masem. Vylepšit ho třeba marcipánem, tak jako je to v našem receptu, je tedy zcela v duchu tradice.
Příprava mazance byla dlouhá staletí součástí velikonočního rituálu. Zatímco jidášky, kynuté pečivo tvarované do podoby preclíků nebo bochánků, se pekly na Zelený čtvrtek, mazancům a později i velikonočním beránkům byly pece českých hospodyněk vyhrazeny na Bílou sobotu, kdy se také pletly pomlázky a barvila se vajíčka.
Před jídlem do kostela
Čím vzácnější host ke stolu, tím lepší mazanec, platilo v bohatších rodinách. Zatímco níže postavení se museli spokojit s bochníčky z kynutého těsta, panstvo si pochutnávalo na rozinkách a mandlích.
Než se do nich ovšem mohli lidé pustit, museli všechny mazance bez rozdílu na Boží hod ráno do kostela na ranní mši. A tam se z trochy mouky, másla a vajec stalo požehnání, které mělo pány i kmány chránit po celý další rok.
- Veškerý obsah HN.cz
- Mobilní aplikace
- Bez reklam
- Odemykejte obsah pro přátele
- Články v audioverzi + playlist
- Možnost kdykoliv zrušit
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
