Zažil to každý, kdo si při cestě přes hranice na chvíli zdřímnul a ze spánku se jen na pár vteřin probudil. Stačil několikavteřinový pohled, aby bylo jasné, zda je to krajina „ještě v cizině“, nebo „už doma“. Sloup veřejného osvětlení, remízek uprostřed pole, most přes potok, silueta kostela. Nic výhradně našeho, a přesto naše!

Vysvětlení se nehledá snadno. Kostely, mosty i pouliční lampy mají všude, často si jsou podobné jako vejce vejci, a přesto je rozdíl mezi naším a cizím cítit. Je to zadřené kdesi pod naší kůži, zapsané v  posledních zákrutech mozku vyhrazených podvědomí. Když se dá několik přehlížených detailů dohromady, začne se rodit česká krajina.

Zbývá vám ještě 90 % článku
Předplatné za 40 Kč na 4 týdny
  • První měsíc za 40 Kč, poté za 199 Kč měsíčně
  • Možnost kdykoliv zrušit
  • Odemykejte obsah pro přátele
  • Nově všechny články v audioverzi
Máte již předplatné?
Přihlásit se