Třešňová žemlovka je sladší než klasická. Zapečená v malých miskách vypadá kosmopolitně

Když jsem za studií pracovala jedny prázdniny v novinách v Boskovicích, vraceli jsme se s kolegou kterýsi den z reportáže. Šli jsme přes kopec, na jehož vršku rostly čtyři třešňové stromy. Michal vylezl do koruny toho největšího, uškubl pár obsypaných větviček a pak jsme leželi v trávě, plivali pecky a koukali na nebe, které nepřetínaly žádné dráty elektrického vedení. Prostě léto.

Nejenom kvůli téhle vzpomínce jsou pro mě třešně ztělesněním letní bezstarostnosti. Jsou v čemsi jiné než většina ostatního ovoce - výjimečnými je zčásti dělá jejich nedlouhá trvanlivost. Svůj díl na jejich chuti má i to lezení na stromy - kvůli meruňkám nebo švestkám takové věci člověk tak často nepodniká. A potom je tu ovšem ještě ono plivání pecek. Není nad to sedět na zábradlí, kývat nohama a soutěžit, čí pecka dolítne dál.