Tradice kapra se salátem nemá ani sto let. Co se jedlo na Vánoce dříve?

Co jedli naši předkové o Vánocích? Dnes tradiční kombinace kapra a bramborového salátu to ještě před sto lety nebyla. Dokonce ani ryba v jiných úpravách, než je obal z mouky, vajíčka a strouhanky.  

Smaženého kapra do českých domácností ve velkém stylu uvedla až Magdalena Dobromila Rettigová, pramáti všech českých kuchařek, a salát je výdobytekem doby ještě mladší. Do českých vánočních obyčejů začal promlouvat až po první světové válce, i když zdomácněl velmi rychle.

Vánočních jídel před zásahem paní Rettigové byla celá řada, a spousta těchto vánočních specialit byla spojená s konkrétním krajem. Vždy ovšemplatilo, že na Vánoce by se  mělo jíst hojně a nabídka pokrmů by měla být pestrá. Nahlédněte s námi, jak vypadala sváteční tabule našich pra pra pra předků.

Co jedli lidé na Vánoce ještě za Marie Terezie?

Začínalo se po celodenním půstu, který končil až v okamžiku, kdy se na nebi objevila první hvězda - na paměť Ježíšova zrození pod hvězdou betlémskou. Sváteční jídlo mívalo celou řadu chodů.

Čím se začínalo? Obvykle oplatkami s medem, nebo také s šípkovou zavařeninou, bylinkami či česnekem. Podávala se také zasmažená polévka, nejčastěji s houbami, nebo také houbová omáčka.

Oblíbený byl dodnes populární černý kuba - jídlo z krupek, do kterého se používaly hřiby modráky a také velké množství česneku. Hodně často byl na stole i starý obřadní pokrm - slavnostní kaše. Vařila se z jáhel a krupice, ale také z hrachu.

Vánoční zabíjačky a obřady pití piva

Dlouhou historii měly vánoční zabíjačky, pojídalo se proto hodně vepřového. Že se tím lidé dostávali do rozporu s církví, která po svých ovečkách požadovala na Štědrý den půst? Žádný problém. Zabíječka se odsunula o den před nebo za Štědrý den. Večeře 23. prosince bývala tak bohatá, že se pro ni vžilo označení hojná, tučná nebo obžerná, a nebo také tučný večer. A vepřové se jedlo i na Boží hod.

V některých oblastech Moravy a Slovenska ale církev s půstem neuspěla ani po staletích. Bezmasý půst se tu na den Kristova zrození nikdy nedodržoval. "Lidé tu věřili, že kdyby nejedli maso, uhynul by jim v příštích měsících dobytek," píše Magdalena Beranová v knize Jídlo a pití v pravěku a středověku.

Přemíru masa a dalších jídel doprovázely také mohutné pitky. Zvyk pít na "nový rok" se dodržoval zejména na severu Evropy už od pravěku. Lidé pili, aby se příští rok urodilo, aby dobytek nestrádal a také aby mezi lidmi nevznikaly rozbroje. Pilo se pivo - čím více, tím účinnější toto obřadní pití mělo být.

A přejídali se, opíjeli a až do rána hráli v kostky

Není tedy divu, že si na vánoční zvyky stěžovali doboví moralisté. Některé jejich stížnosti se zachovaly až dodnes. Kupodivu se příliš neliší od obvyklých postesknutí nad konzumním charakterem dnešních svátků.  Magdalena Beranová cituje Jana z Holešova, současníka Karla IV. a jeho syna Václava. "Když vyšla hvězda," stěžuje si tento břevnovský mnich, "nejedli mírně k osvěžení těla, nýbrž se přežírali a opíjeli a až do rána hráli v kostky. Teprve ráno potom spali, místo aby šli do kostela na mši."

A tím jeho znechucení vánočními obyčeji nekončilo: "Měšce drželi v ruce a míchali penězi ne proto, aby je rozdávali, ale aby se jim budoucí rok peníze množily a aby na ně měli štěstí. Dárky posílali ne na památku nebeského seslání, nýbrž aby sami měli po celý následující rok štěstí. Ti, kterým se toho večera něco odepřelo, prorokovali: Zle se ti povede tohoto roku, protože tohoto večera nic nedaruješ."

Proč se peče vánočka a proč se dřív čarovalo se slámou

Jan z Holešova díky svému rozhořčení zachoval dlouhý seznam zvyků, které byly spojeny se Štědrým večerem a nebyly po chuti církvi. Řada se jich v nějaké podobě dodržuje dodneška. Víte třeba, proč se pekla vánočka? Pečivo z bílé mouky (nikoli však slazené) křesťané pokládali na stůl na památku Kristova dětství - a nebo také proto, že věřili v bůžky, kteří o Štědrém večeru přicházejí do domů a ujídají.

Lidé krájeli ovoce, aby v něm přečetli budoucnost. Ženy vykuřovaly pece, aby se v domě drželo štěstí. Prostíraly slámu na památku narození Krista a také s touto slámou čarovaly, aby neměly celý rok blechy. Ovazovaly stromy slámou, aby dobře rodily.

V domech ve městech i na vesnicích zněly koledy, které členům obce zpívali kněží se svými žáky. Především ale platilo, že na Štědrý večer byl každý vítán, pohoštěn a obdarován. Třeba velkým bílým chlebem bez cukru, kterému se tehdy říkalo vánočka.

V textu je citována kniha Magdaleny Beranové Jídlo a pití v  pravěku a středověku (nakladatelství Academia).