Souboj na dráze: Srovnali jsme jídlo podávané u Regiojetu a Českých drah. Jak to dopadlo?

Konkurence na dráze sílí, a to ve všech směrech, gastronomii se nevyhýbá. Porovnání gastronomických služeb Českých drah a RegioJetu je komplikované. RegioJet totiž zatím servíruje jenom studené občerstvení, ve vlacích ČD se pak můžete najíst v jídelních a bistro vozech společnosti JLV, ale také v jídelních vagonech zahraničních firem, které naše území křižují na mezistátních spojích pod hlavičkou ČD.

Slovenské nebo maďarské jídelní vagony do srovnání modrého (ČD) a žlutého (RegioJet) týmu patří jen částečně, byla by ale škoda je z téhle exkurze do světa drážního kulinářství vynechat úplně. Poskytují totiž svérázné zážitky, které si nijak nezadají s návštěvou zemí, odkud pochází posádky těchto vozů.

Budapešť u Kolína

Maďarské Utasellátó Budapest provozuje vagony, v jejichž prostoru se neubráníte myšlenkám na Rakousko-Uhersko. Interiér je vyveden v červenobílé, veškeré vybavení se vyznačuje zvláštní omšelostí, s trochou smyslu pro romantiku ji můžete nazvat patinou.

Číšníci i kuchaři sloužící v Utasellátó mají obvykle mohutný knír, se zákazníky komunikují především maďarsky, případně chatrnou slovenštinou či němčinou. Jen málokdy zažijete mezi Českou Třebovou a Kolínem něco tak exotického jako kníráče v číšnickém, který maďarsky šišlá na psíka jedné ze zákaznic. Vagony Utasellátó mají ještě jedno specifikum: personál v každé volné chvilce usedá ke stolku poblíž kuchyně a vy můžete sledovat napjatou karetní partii, případně hru v šachy.

Pokud vás láká tento pozoruhodný kolorit, vydejte se k Maďarům na guláš. Právě ten je místním majstrštykem. Jak segedín, tak klasický ostrý guláš byly tím nejlepším, co jsme v posledních týdnech při kočování jídelními vozy zažili. Maso je rozpadavě měkké a obě jídla dokonale kořeněná. Necelých tři sta korun je vzhledem ke kvalitě cena přiměřená, jen netuším, proč k němu Maďaři servírují Krušovice za 92 korun.

Celkem svérázný zážitek skýtají také "reštaurácie na kolesách", které na české tratě vjíždějí z východního směru. Personál obvykle vypadá, jako by měl za sebou cestu z Ulánbátaru, nikoliv z Košic. Krhavé oči, pomuchlané oděvy... v první chvíli možná budete přemýšlet o ústupu. Pokud je ale pro vás obsah víc než forma, vytrvejte. Slovenští železniční kuchaři jsou obvykle dámy středního věku, které i jídlu na kolejích dokážou vdechnout punc domácí kuchyně.

Den staré pyré

Ze srovnání s oběma zahraničními jídelními vagony vychází stran úrovně jídla dost nepřesvědčivě jídelní vůz společnosti JLV, která pro České dráhy zajišťuje hlavní část pojízdných stravoven. Což je trochu tristní, když vezmeme v úvahu, že JLV před nedávnem představilo koncept "Nové gastronomie".

Vepřový filet s houbovým soté a vařenými brambory ani smažený sýr mně moc jako nová gastronomie nezněly, napoprvé jsem tu tedy zkusila filet z lososa. Hned zkraje bylo jasné, že máme s kuchařem dost odlišnou představu o spoustě věcí.

Myslím si třeba, že když je v menu napsáno "na másle", neměl by filet ryby čpět přepáleným rostlinným tukem. Oříšek téhož tuku naaranžovaný na rybě se dal alespoň odstranit. Pak se ještě neshodneme nad pojmem pyré . Dotyčný je zřejmě přesvědčen, že bramborové pyré jsou tak trochu pomačkané, alespoň den staré vařené brambory. Teď už na talíři zbývá jenom ona ryba. Ne, losos nemá být vysušený tak, že se kusy rybího masa lepí na zuby. Na tom budu trvat, i kdyby mě honil chlap s litinovou pánví.

JLV slibuje "nevšední zážitky na všedních cestách". Přemýšlím, jak by se asi tvářila skvělá cukrářka Sylvie Sulanská, která je spoluautorkou nového jídelníčku JLV, kdyby před ní během všední cesty přistála tuhá palačinka postříkaná prefabrikovaným čokoládovým topingem a naplněná nějakou příbuznou hmotou.

Na druhou stranu je třeba říct, že pokud se vyvarujete experimentů a zkusíte v JLV klasická česká jídla - jako vývar s játrovými knedlíčky nebo hovězí ragú na houbách - budete odcházet spokojení, jako byste byli v průměrné restauraci.

Pokud chceme srovnávat jídelní služby Regio-Jetu a Českých drah, je třeba opustit pole jídelních vozů a vydat se do oblasti bistro vagonů. V případě RegioJetu je takovým vagonem vlastně každý, u JLV se bistro vůz od jídelního liší omezenou nabídkou.

Boj mezi bistry

Rozdíly mezi JLV a RegioJetem jsou zřejmé už při prvním pohledu do menu. RegioJet nabízí francouzský quiche, dva druhy sushi, ovocné koláče... Vše za nebývale nízké ceny. JLV má paletu širší, začíná u snídaňových variací, pokračuje tortillami, gulášem či řízky a končí u palačinky, která je jednovaječným dvojčetem té výše popsané z jídelního vozu. Ceny v JLV jsou nad průměrem běžné restaurace.

A jak vypadá reálný zážitek u obou konkurentů? V JLV si objednáte chvíli po příchodu do vagonu, číšníci jsou jako ze škatulky a nebývale pozorní. U jídla platí totéž, co v jídelních vozech. Česká klasika je většinou obstojná, zkoušet těstoviny nebo tortillu není moudré, nemáte-li sklony k masochismu. Suché kousky kuřecího v poněkud rozblemcané tortille by si odpustil i méně náročný strávník. Z dezertů je možné doporučit štrúdl, pokud netrpíte alergií na rostlinnou "šlehačku" ze spreje.

V RegioJetu na jídlo čekáte déle, hosteska nejdřív roznese noviny, bezplatnou lahvičku vody a kávu nebo čaj z čerstvé máty každému z pasažérů ve vagonu a pak teprve můžete objednávat jídlo. Což je dobrý model, pokud zrovna nejste pekelně hladoví a nesedíte z pohledu hostesky na poslední dvousedačce ve vagonu. Jídlo samotné je moderní a má švih. Což je zčásti dané výběrem pokrmů, hlavně ale provedením. Losos i úhoř v sushi jsou čerství, jenom rýže lepí trochu méně, než by měla. Naprosto skvělý je tuňákový quiche - jeho máslové těsto a báječně vyvážená chuť jsou pro mě spolu s maďarskými guláši absolutním vítězem drážních ochutnávek.

Za pozornost stojí v RegioJetu také káva. Excelentně připravený šálek pressa od špičkového italského výrobce Illy se s Tchibem z JLV nedá srovnat. Stejně jako byste nemarnili čas srovnáváním Volkswagenu Passat s kterýmkoliv z vozů Kia. Pokud jde o kávu, má RegioJet ještě jednu výhodu. Buď mají stabilnější stolky, nebo jejich vozy méně drncají: káva zůstává v kelímku. Ve vagoně JLV bryndá ven i na rovné trati, když je ze šálku upito.

Zaznamenáníhodným detailem je v době, kdy řada pasažérů využívá cestu k práci na laptopech, také přístup dopravců k těmto přístrojům. Ve všech jídelních i bistrovozech řazených ve vlacích Českých drah, které jsem navštívila za poslední dva měsíce, zakazují plakátky na stěnách používání notebooků. V RegioJetu jsem nic podobného neviděla.

Podtrženo shrnuto: pokud máte rádi klasickou středoevropskou kuchyni a chcete, aby vagon byl tak trochu pojízdná restaurace, cestujte s Maďary, Slováky nebo JLV. Jestli čekáte od jídla ve vlaku kosmopolitnější zážitek, než je guláš nebo smažený sýr, a ještě trváte na obstojné kvalitě, jeďte žlutým vlakem.

Bez ohledu na vše, co bylo řečeno, je fakt, že se celková úroveň stravování na dráze za poslední tři roky rapidně zlepšila. Výstřelky jako "cappuccino" z prášku nebo plesnivý eidam, které byly poměrně nedávnou běžnou realitou, už dnes nepotkáte.

Foto: Martin Svozílek. České dráhy U JLV vypadá "Nová gastronomie" lépe na papíře než ve skutečnosti.