Nadějné vyhlídky: úpravy Ladronky získaly jednu z cen v letošní Grand Prix architektů

Kdybych měl natočit reklamu na přednosti života v Praze, vypravil bych se s kamerou na Ladronku. Lidé tu svoje těla tvarují na in-line bruslích či na kolech, běhají, tlačí kočárky, posilují, hrají plážový volejbal, fotbal - nebo jenom sedí a všechen ten cvrkot pozorují. Cítí se tu dobře.

Ladronka může sloužit jako příklad výjimečně povedené krajinné architektury. Zásluhu na tom má úprava parku, pod níž jsou podepsáni architekti Jaroslav Šafer a Oldřich Hájek.

Síla místa

Ladronka má od nepaměti neobyčejný charakter, protože je to svým způsobem náhorní plošina rozkládající se skoro dvě stě metrů nad vltavským údolím. Je to deska tak rovná, že by mohla sloužit coby stůl pro hostinu obrů.

Vzduch se dá v těchto místech kdykoliv konzumovat v neomezeném množství, protože inverze tu jsou v zárodku rozfoukány severozápadním prouděním a poslány dolů do pražské kotliny. Z jižní strany se pláň svažuje do Motola, ze severní ji zase ohraničují úhledné břevnovské vily, a kdybychom ji přeměřili od východu k západu, zjistíme, že je dlouhá tři kilometry.

Dejte si to po svých "tam a zpět" a ještě jednou - a při večeři nemusíte přemýšlet, jestli ji zakončit zákuskem. Travnatá rovina Landronky je protkána sítí chytře navazujících asfaltových i mlatových cest a to z ní dělá ideální lokalitu pro sportování nejrůznějšího druhu.

Zatímco v devadesátých letech byla Ladronka Mekkou squaterů, kteří osídlili rozpadající se stejnojmennou barokní usedlost a zabrzdili její chátrání, nyní je baštou "inlajnistů" a rodičů s dětmi. Původně barokní stavba byla kvalitně rekonstruována (jsou v ní restaurace, bowling, a především slouží jako zázemí areálu) a stejně citlivě, to znamená s respektem k minulosti, nicméně s důrazem na současnost, se postupovalo při zvelebování rozsáhlého areálů.

Obojí měli na starost stejní architekti, což se promítlo do výrazové jednoty. Architektům Jaroslavu Šafrovi a Oldřichu Hájkovi se podařilo rozsáhlé území nejenom uzpůsobit současným požadavkům "kultu těla", ale zároveň obnovili jeho "historickou stopu", jakou byla zejména část poutní cesty vedoucí z Lorety do kláštera v Hájku, již lemovalo dvacet kaplí - jedna z jedenácti dochovaných se stala po restaurátorském ošetření jakýmsi duchovním těžištěm celé Ladronky.

Kouzlo Prahy, které z města na Vltavě dělá fenomén mezi světovými metropolemi, vyvěrá nejenom z tisíc let se vyvíjející a vzájemně se doplňující architektury, ale také z jedinečného krajinného reliéfu a zachované přírody.

Městem se jako výživná tepna klikatí zelený pás, který řekněme začíná ve Stromovce, pokračuje v Letenských sadech, poté přechází přes Chotkovy sady, parky Pražského hradu na Petřín a Strahov, odkud prostupuje na Ladronku, pak na pláně Vypichu, z nichž plynule vstupuje do obory Hvězda a nakonec vyvrcholí nejmocnějším z možných způsobů ve skalách a kaňonech Divoké Šárky. Kdo si to neuvědomuje, ten se ochuzuje o nádherný zážitek, protože je to stejně vzácná kvalita jako nejrůznější kamenné nebo betonové architektonické památky.

Úprava parku na pražské Ladronce byla oceněna v letošní Grand Prix architektů

Dalších 8
fotografií

Třešňový sad

Na Ladronce v místě, kde se v jižní části láme do třešňového sadu, přibyla zajímavá lávka, jež sice nyní nikam nevede, ale navazuje na někdejší pěší cestu, která byla odstraněna. Vznikl tedy jednak vyhlídkový, jednak připomínkový bod, který zpřítomňuje minulost: ocelový zásek do časové osy.

Podobné stavby pokládám za přidanou hodnotu, za věci nově definující místo a fungující jako třešnička na dortu - ten může chutnat skvěle i bez ní, ale ona mu dodá punc výjimečnosti, chuťový a vizuální. Samotná plošina vyčnívá šest metrů nad zemí a v rovnovážné poloze ji zespoda udržují ocelové podpory vetknuté do betonových pilot, které jsou zapuštěny do opukové skály.

Výškový rozdíl mezi plání a "třešňovkou" se využil také jako přírodní tribuna pro hřiště na plážový volejbal a fotbal. Do svahu bylo zaříznuto šest stupňů, jež se přesně přimykají k vrstevnicím, přičemž každý stupeň byl vytvořen z gabionových košů naplněných kameny a úzkou průběžnou lavicí z exotického dřeva.

Vlídný tunel

Jedním z klíčových prvků areálu je ovšem nový tunel pod Kukulovou ulicí, jenž umožnil rozšíření cest až k novému obchodnímu centru na Vypichu. Ladronka výrazně expandovala, protože v minulosti byl její akční rádius omezen právě frekventovanou Kukulovou, která se prakticky nedala bez ohrožení života překonat: spěchající řidiči z venkova do centra jsou v této partii města nemilosrdní.

Samotný podjezd architekti vymysleli jako oblou skořápku, jejíž vnitřní zdi byly ponechány v pohledovém, tedy nijak nepřikrášlovaném betonu. Díky osvícení stěn pomocí v zemi uložených svítidel se vnitřní prostor navíc rytmicky rozčleňuje. Ladronka dostala další zajímavý prvek, jenž nepůsobí rušivě ani depresivně, což bývaly pocity, jež takové podchody vyvolávaly - kdo mohl, raději se jim širokým obloukem vyhnul, aby zbytečně nepokoušel osud.

Tady se mi zamlouvá důslednost, s jakou architekti při jeho řešení postupovali: vedou v něm vedle sebe tři stopy, jedna pro bruslaře, druhá pro cyklisty a třetí pro chodce, takže se předchází případnému nedorozumění. Směrem k Ladronce od Vypichu, kde lze u "obchoďáku" zaparkovat, je sklon poněkud prudší, ale bruslaři se můžou přidržet bezpečnostních madel a použít schody s nízkými stupni. Někdy není od věci přiznat si, na co člověk stačí.

Na Grand Prix Obce architektů 2011, jejíž výsledky byly vyhlášeny před dvěma týdny, byl areál ohodnocen jako nejlepší v kategorii krajinářská architektura a krajinářská tvorba. "Porota ocenila respektování historického kontextu v návaznosti na existující zástavbu a citlivé vnímání stávající dynamické konfigurace terénu," uvádí ve svém zdůvodnění mezinárodní jury.

Nebylo to v této kategorii poprvé, předtím bodovali architekt Jaroslav Šafer a Oldřich Hájek roku 2003 rozhlednou v Hrubém Jeseníku u Nymburka, což je mimochodem vůbec nejníže položená rozhledna u nás (nachází se ve výšce pouhých dvě stě pět metrů).

Tenkrát se jim podařilo přijít s návrhem, kde trojúhelníková zatravněná základna věže vyrůstá z placaté polabské krajiny jako nějaká tajemná svatyně keltských stavitelů, přičemž samotná rozhledna je vztyčena na třech podstavcích z lomového kamene. Vesnice Hrubý Jeseník se díky ní dostala na architektonickou mapu moderní architektury dvacátého století.

Tento osm let starý počin zmiňuji nejenom pro jeho kvalitu, ale také v přímé souvislosti s Ladronkou, protože architekti při její celkové obnově v návrhu počítají ještě s vyhlídkovou věží, která by umožňovala daleké výhledy na Prahu. Loni svůj záměr představili na výstavě Městské zásahy a jeho zhmotnění by bylo událostí, která by jejich snažení v pozitivním smyslu korunovala. Podle toho, co se dalo vyčíst z vizualizací, by místu určitě slušela. Ladronka ještě svoje poslední slova zdaleka neřekla.

Rehabilitace a úprava parku Ladronka
Místo: Ladronka, Praha 6
Autoři: Oldřich Hájek, Jaroslav Šafer, Laco Fecsu, Jakub Koníř, Tomáš Pavlík, Olga Rosová / Šafer Hájek Architekti
Investor: Městská část Praha 6
Projektant: AED
Náklady: 69 milionů korun
Dotace: 46 milionů (Evropský fond pro regionální rozvoj)
Realizace: 2009 až 2010