Monumentální sídlo jachtařů, nebo vodácká chata v Podolí?

Ferdinande, pracuj střídmě, ornamenty jsou dnes břímě. Nakresli to svižně, běžně. Nechcem to pro stěžně něžně. Nebojte se, gentlemani, navrhnu to bez zdobení. V klubu bude vše all right, udělám ho black and white.

Černobílá kombinace je držák. Moderní po desítky let. Ve fotografii, v šatech od Coco Chanel, v Podolí. Loděnice Českého Yacht Klubu měla stát na navigaci podolského přístavu jen chvíli. Je velké štěstí, že zatím ta chvíle neskončila, i když trvá už devětadevadesát let. Snad to ještě nějaké století vydrží. Z obyčejné vodácké klubovny se za tu dobu stala ikona moderní architektury.

Jachtaři nejsou salonní sportovci, žádní hráči billiardu. Aby v nakloněné lodi přemohli silný vítr, musí mít statečné srdce. V Podolí prokázali odvahu tím, že si jako projektanta pro novou loděnici vybrali v roce 1911 stavitele a architekta Ferdinanda Šamonila. Na druhém břehu Vltavy na smíchovském nábřeží viděli, jak Šamonil na začátku dvacátého století stavěl.

V letech 1903 až 1904 tu podle jeho návrhů byly postaveny domy v silně historizujícím stylu. Ten, kterému se podle nárožní sošky Choda říká Chodský, má nejen arkýře, věžičku a malé štítky, ale navíc ho zdobí ještě sgrafita podle návrhů Mikoláše Alše. Nic, co by ladilo s jachtařským vkusem, který jako jediné zdobení připouští modrobílé proužky na triku.

Přesto jachtaři Šamonila oslovili a udělali dobře. Architekt jim navrhl třípatrovou klubovnu, jejíž jedinou ozdobou jsou bílé okenní rámy na jinak tmavých a hladkých dřevěných stěnách. Přes svůj velký vnitřní prostor nepůsobí loděnice nijak bachratě. Tím, jak kopíruje svah říční navigace, vypadá z každé strany jinak. Při pohledu z podolského nábřeží to je monumentální sídlo nejstaršího jachtařského klubu v České republice, z opačné strany z Císařské louky vypadá jako vodácká chata. Říci, že je to obyčejná chata, by bylo nepřesné.

Drobné detaily, třeba okenní rámy, prozrazují, že loděnice byla Šamonilem navržena s neobyčejnou pečlivostí. Půlená okna jsou pod horní hranou rámu členěna do malých čtvercových tabulek a na dálku dávají vědět, že když se loděnice v roce 1912 stavěla, byla to doba, která ctila detaily a jejich pečlivé zpracování. Jak může být pohled na obyčejné okno slast, když materiál je dřevo, a ne plast.

Dřevěná loděnice měla být provizorium, než si jachtaři postaví zděnou. Je dobře, že místo toho raději členové Yacht Klubu stavěli nové firebally, piráty a cadety a loděnici nechali být. Z tak velkých dřevěných staveb z éry nastupující architektonické moderny se v Praze dochovala jediná. Škoda že se dnes už tak běžně, a nejenom pro stěžně, nestaví.

JAK SE TAM DOSTAT

Nejbližší tramvajovou zastávkou je Podolská vodárna, kde staví spoje číslo 3, 17 a 21. Obvykle zde staví i tramvaj číslo 16, ta má ale nyní výluku.

Yacht Klub