Podívejte se na jeden z prvních československých paneláků

Je to bitva mírumilovná, je několik měsíců po válce. Zatímco na pláních u Kurského oblouku byl T34 skutečný tank, na českých pláních znamenala „Téčka“ typizované domy, prototypy bydlení pro poválečnou generaci.

T11 se zkoušel v Ostravě, T12 a T13 ve čtyřpatrových variantách v Mostě. Jedna podobnost s opravdovými tanky by se ale našla – poněkud stísněný prostor. Stropní panely pro první hromadnou výstavbu nových bytů byly dlouhé pouze čtyři metry a dvacet centimetrů, takže pokoje v bytech byly poměrně úzké.

Brzy se však objevil nový bojovník za lepší bydlení, moderní T16, u kterého mohlo být rozpětí mezi stěnami zvětšeno díky novým stropním panelům na pět a půl metru. Autorem tohoto domu byl projektant František Růžička. Typizovaný dům byl prvním krokem k hromadnému budování potřebných bytů, ale stále to byla výstavba pomalá. Klasické zdění mělo své limity. Než se z cihel vyskládala jedna stěna, trvalo to.

Plánů domu T16 se proto chopil Miloslav Wimmer a začal přemýšlet, jak nestavět dům po jednotlivých cihlách, ale rovnou po celých stěnách. Plánům na dům montovaný z betonových panelů zpočátku nikdo nevěřil, v roce 1948 bylo těžké si představit, že se nesesype jako kostky domina. Teprve záruky uznávaného konstruktéra železobetonových staveb Stanislava Bechyně daly domu z betonových panelů zelenou.

O obhajobu podoby nového prototypu se postaral levicový architekt Karel Honzík, který ve své publikaci „Socialistické budování: Oč půjde ve stavebnictví a architektuře“ napsal: „Člověku je vrozena záliba pro jasné, matematickými vztahy nadané obrazce, a tomuto sklonu se architekt snaží vyjít vstříc.

Základními kompozičními jednotkami mají být čtverec, zlatý obdélník a pás.“ Wimmerův první panelový dům, který dodnes stojí v Ďáblicích, je právě takový. Jednoduchý, střídmý, geometrický, s nízkou sedlovou střechou, která dobře odvádí vodu. Byty v něm jsou velké, o polovinu větší, než jaké se v panelových domech stavěly později v 60. letech.

Jenže kombinovaná skeletopanelová konstrukce byla pro sériovou výrobu nevhodná. Vznikala přímo na staveništi a neumožňovala rozvážet po republice celé hotové panely. Takový systém vymysleli projektanti ve Zlíně a jejich prototypy s označením G (neboť Zlín se tehdy jmenoval Gottwaldov) Wimmerovu „Té šestnáctku“ porazily.