Hydrologický ústav v Podbabě skrývá umělou řeku i přehrady pod střechou

Vltava na severním okraji Prahy je krásná, ale stále stejná. Výzkumníci by tady toho moc nevyzkoumali. Voda v řece proudí jen jedním směrem a má sílu, že by měřicí přístroje ve vteřině spláchla. Jenže postavit vodě do cesty něco jen tak, z jedné vody načisto, to nejde. Mosty i přehradní hráze se musí odzkoušet, na tom se ministři shodli už na předvánoční schůzi v prosinci 1919.

Plány malého areálu na levém vltavském břehu nakreslil v roce 1927 František Bartoš, architekt, který průmyslové stavby uměl. Jen o několik stovek metrů výš proti proudu vyrostly podle jeho projektů skladovací haly v holešovickém přístavu a v Jinonicích dodnes stojí továrna, kterou navrhl pro Josefa Waltera.

Pro stavbu hydrologického ústavu, který se dnes jmenuje Výzkumný ústav vodohospodářský, to byly cenné zkušenosti. Stejně jako v továrních halách, tak i tady potřeboval Bartoš připravit velké prostory s dostatkem denního světla, aby bylo možné pod střechou podle potřeb stavět velké modely říčních koryt a přehrad.

Jako první byla ze železobetonu a režného zdiva postavena budova nejblíže hlavní silnici. Za vstupní kostkou, kterou z nárožních stran zdobí dvakrát devět oken, pokračuje nízká hala s řadou pilových světlíků. Zatímco zvenku jsou budovy laboratoří asketicky prosté, uvnitř se tvořivě modelovalo.

Hned jak byla první budova výzkumného ústavu v roce 1930 dokončena, začali tu pracovníci stavět model přehrady Štěchovice. Vodu dodávala čtveřice čerpadel a kromě testování přehrady se mohlo na umělé řece zkoumat i to, jak se v proudu chovají například čluny vlečené remorkérem. O tři roky později byla přistavěna další budova. Není kopií své předchůdkyně, respektuje však industriální výraz. Rastr devíti oken je vystřídán v průčelí velkým okenním pásem v každém patře. Uvnitř pak přibyly další přehrady, například Orlík, Slapy nebo Želivka.

Rovněž třetí dostavba areálu je povedená. Po povodních v roce 2002 ji připravili Zuzana Krejčí a Zdeněk Tichý. Překlady nad okny jsou stejné jako u první budovy, která je o sedmdesát let mladší. Mezi oběma domy čas i proudy proudí. Ale nic tu neprudí.