Kohouti jsou prý hloupí, ale není to pravda, bojují strategicky

Reproduktory vyřvávají latinsko-americké rytmy, že není slyšet vlastního slova. Přesto v přístřešku před kohoutí arénou postávají muži a překřikují se. Většina z nich má pod paží kohouta. Opeřenci jsou zatím velmi klidní, i když schytat v natěsnaném davu klovanec není problém. Všichni se tlačí kolem dvou pytlů na tyči. "Kohouti se musejí nejprve zvážit, aby byly zápasy co nejvíc rovnocenné," vysvětluje Carlos Jiménez, pořadatel malého vesnického turnaje nedaleko Puerto Plata na severu Dominikánské republiky.

Trochu zvláštní domácí mazlíčci

Kohouti, kteří jdou do ringu, nejsou ledajaké domácí slípky. Vychovat bojovníka dá pořádnou fušku. Jejich majitelé je piplají nejméně rok a půl. Dávají jim nejlepší zrno, pokud na to mají, vpichují jim do žil vitamíny a pravidelně je trénují.

Podle toho také kohouti vypadají. Jsou to svalnatí ptačí atleti, což je vidět především v partiích břicha a nohou, kde nemají peří. "Vyholení kohouti jsou v ringu rychlejší a mrštnější," vysvětluje jeden z majitelů.

Peří ale není to jediné, co se ptákům odstraňuje. V raném věku jsou zbaveni také laloku a hřebínku, aby byli méně zranitelní a hlava byla lehčí. Těsně před zápasem se kohoutovi odštípnou i jeho vlastní ostruhy na zadní straně pařátů a nahradí se bodci z kovu. Ostruha se nalepí rozehřátým voskem a pak ještě upevní lepenkou. Je to tak trochu rituál. Zvíře se při něm viditelně třese, ale vlastně se jedná o humánní akt. "Kohouti si při boji zasazují ostruhami smrtelné rány a zbytečně se v ringu netrápí dlouho," ujišťuje Carlos Jiménez.

Zápasy pod dohledem úřadu

Než se všechno připraví a zápasy začnou, uběhnou alespoň dvě hodiny. Majitelé hladí svěřence a něco jim šeptají, zřejmě naposledy probírají taktiku. Ring je zatím prázdný, pouze na jedné straně si dává šlofíka vyhazovač.

Kruh má v průměru asi čtyři metry a sedadla okolo jsou odstupňovaná nejen výškou, ale i cenově. Nejdražší místa jsou hned za kruhovým přepažením, ti, co na vstup nemají vůbec, postávají v nejvyšším patře za plotem arény.

V Dominikánské republice je těchto "galleras" okolo 1500, každá vesnice či městská čtvrt má svou a registruje je dokonce Národní úřad pro kohoutí zápasy. Tato kratochvíle je totiž v "La República Dominicana" podobně jako v jiných zemích Latinské Ameriky legální a spolu s baseballem tam patří k nejpopulárnějším sportům.

Kohoutích zápasů se účastní lidé všech sociálních vrstev, ať už v roli sázkařů, diváků nebo majitelů a trenérů. Odvětví zaměstnává tisíce lidí a točí se v něm značné částky.

Minimální vklad na malém venkovském turnaji byl deset tisíc pesos, ale během zápasu se sázky zvedaly až na 50 či 60 tisíc, což není málo vzhledem k tomu, že měsíční plat se v Dominikánské republice pohybuje průměrně okolo pěti tisíc pesos.

Právě proto, že se v kouhoutích zápasech sázejí tak vysoké sumy, vyskytují se i pokusy přiklonit štěstěnu na svou stranu. Někteří majitelé proto natírají svého favorita jedovatými látkami, aby byl protivník knock-out, sotva se ho dotkne. Právě z toho důvodu bývají na turnajích inspektoři, kteří přítomnost nedovolených chemických látek testují.

Sázka na jistotu neexistuje

Konečně se aréna zaplní a první dva kohouti mohou změřit síly. Hned úvodní zápas je poměrně krvelačnou podívanou, jeden z kohoutů je velmi agresivní a svému protivníkovi nejdříve vyklove oči. Pak ho chvilku honí po ringu, a když mu nakonec zasadí smrtelnou ránu ostruhou, jeho slabší sok dělá salta a krev stříká na první řady zakryté novinami. Za pár minut je po všem.

Zápas se odehrává za nesmírného křiku, protože sázkaři mohou podle vývoje zápasu zvyšovat své sázky. Je ovšem záhadou, kdo a jak jejich vklady eviduje. Jediným zapisovatelem je totiž rozhodčí, který hlídá čas a průběh zápasů.

Většina utkání končí smrtí jednoho z protivníků. I vítězové ale mohou být natolik zraněni, že později umírají. Dobří kohouti obvykle vydrží okolo pěti zápasů. Ani majitel šampiona však nemá jistotu vítězství. O něm totiž rozhoduje z velké části náhoda. Právě proto jsou kohoutí zápasy tak vzrušující, i když z našeho pohledu nehumánní podívanou.

11 HODIN A JSTE TAM
Do Dominikánské republiky je výhodné letět s CK. Pravidelné linky jsou s přestupem v Evropě.

KOHOUTÍ ZÁPASY
Dostat se na kohoutí zápasy je pro turistu dost obtížné, i když s pomocí místních se to může podařit. Pokud nemáte morální zábrany, ptejte se na "coliseo gallístico".

KDE SE UBYTOVAT

BLUE BAY RESORT
V Puerto Plata je řada hotelových resortů, zkuste například čtyřhvězdičkový Blue Bay Resort. Právě od května do září je ubytování v Dominikánské republice nejlevnější.

ZAJÍMAVOST

MIMO ZÁKON
Kohoutí zápasy bývaly rozšířené v Evropě i ve Spojených státech, kde jsou však v současnosti nelegální. Například v Anglii a Walesu byly na základě zákona Cruelty to Animals zakázány už v roce 1835, ve Skotsku k tomu došlo o 60 let později.