Neobvyklá dovolená: 10 kouzelných míst světa

Ponecháme-li stranou baťůžkáře, kteří brázdí svět s pár dolary v kapse, zbývají dva základní druhy „homo turisticus“. Jeden by se ještě zcela nevzdal vidiny dobrodružství, je ochoten cestovat i do vzdálených zemí a objevovat cizí kraje „přímo v terénu“. Druhý typ se spokojí s poznáváním skrz sklo autobusu, případně trasou hotel-moře-bazén, zn. kdekoliv.

Pokud se počítáte spíš k tomu prvnímu, rozšiřte si ještě před začátkem léta své obzory. Slovo dovolená může být pro leckoho problematický pojem. On chce jet na expedici na Kilimandžáro, ona by se nejraději "plácla“ v Itálii na pláž. Ona by ráda vyrazila s dětmi na kola, zatímco on usilovně přemítá, jak umístit na bicykl služební notebook tak, aby v případě pádu uchoval všechna životně důležitá pracovní data, která musí (ano, miláčku, bohužel i na dovolené) průběžně doplňovat.
Dohady o společně strávených volných dnech mohou být zdrojem domácích nepokojů a zkouškou diplomatických taktik dočasně znesvářených stran. Někdy ale stačí k dosažení příměří rozšířit škálu možností, na nichž je pak snazší se shodnout.

Jet k moři nemusí znamenat sice osvědčené, ale už poněkud nudné destinace, kde jste byli stokrát. Trek se nemusí nutně rovnat dvoutýdenní expedici do rumunských hor s plnou polní a instantními nudlemi místo večeře.
Cestovní kanceláře dnes nabízejí zájezdy do přímořských lokalit po celém světě i poznávací pobyty s různým podílem turistiky od náročných treků po půldenní vycházky s minimálním převýšením v pohodovém terénu. Počítejte však s tím, že čím exotičtější dovolená, tím hlubší zářez do rodinného rozpočtu - i když především díky stále výhodnějším cenám letenek je pro české rodiny dovolená na opačné straně polokoule dostupnější.

V následujících tipech přinášíme základní informace o té které zemi a představíme vám místa, která v této oblasti určitě nevynechat. Výčet samozřejmě nemůže být nikdy úplný, navíc objíždět všechny turisticky lákavé atrakce se ani nedoporučuje. Zvláště ve velkých zemích je lepší poznat důkladněji pouze jednu dvě lokality, zážitek z toho budete mít určitě silnější a méně "ředěný“ než z hektických přesunů.

Cestovat je nejzábavnější a nejdobrodružnější na vlastní pěst, ale pokud nechcete mít starosti se zařizováním, zmíněné okruhy si nechte připravit cestovní kanceláří.

1. Namibie: oranžová perla Afriky
Z Afriky znají čeští turisté především Tunis a Egypt, tedy země na severu černého kontinentu. Níž na jih se pouští spíš dobrodružnější povahy, i když Namibie nepatřila na rozdíl od Jihoafrické republiky nebo Keni k cílům turistů až do začátku 90. let. Přes vzrůstající zájem o tuto zemi na jihozápadě Afriky sem ale nejspíš nikdy proudit masy turistů nebudou.
Je to země pro lidi se zájmem objevovat nespoutanou přírodu. Jednou se zjevuje v celé své kráse subtropické vegetace, jindy v dunách pouště Namib, považované za jednu z nejstarších na Zemi, a jejích mnoha odstínech žluté a oranžové barvy. Zázrak přírody se pak může skrývat v tisíc let staré rostlině Welwitschia mirabilis, která obývá pusté pláně národního parku Namib Naukluft. Přízvisko mirabilis, tedy záhadná, si vysloužila, protože stále není jasné, jak tato rostlina se zkrabacenými listy získává vodu.

Jinou a opět fascinující součást přírody najdete během období sucha v národním parku Etosha na severu země. Obrovská pánev stříbřitě bílého písku byla před miliony let vnitrozemským jezerem. Pak ale vyschla a plní se jen tehdy, když na východě dost prší. V období sucha, kdy se sem stahují stáda zvířat k napajedlům, je to vynikající observatoř. V parku můžete spatřit stáda antilop, slonů, lvů, levhartů, pakoňů, šakalů či nosorožců.
Přestávku mezi jednotlivými výpravami si můžete udělat na pobřeží v prázdninovém resortu Swakopmund. Je zde mírnější podnebí než ve vnitrozemí a na místních plážích, obklopeni palmami, můžete nabrat dostatek sil na další putování. Třeba do dalšího přímořského města Walvis Bay, kde si přijdou na své zejména milovníci ptactva, ale i ostatní při pozorování plameňáků a pelikánů.

Vydáte-li se ze Swakopmundu podél pobřeží na sever, narazíte na lachtaní rezervaci Cape Gross. Od konce října tu můžete pozorovat soupeření lachtaních samců o teritorium. V listopadu a v prosinci se tu rodí mláďata, která zůstávají v kolonii další rok. Samice jsou poté oplodněny a samci se vydávají opět na moře nabrat tělesnou hmotu.
Další cesta na sever už povede nehostinnou krajinou po Pobřeží koster. Mlhy a silné proudy sem zahnaly mnoho lodí, jejichž posádka tu našla smrt.
Konečně výčet zajímavých míst nesmí pominout neobvyklé geologické formace jako Fish River Canyon (druhý největší kaňon na světě) nebo krásné hory Brandberg a Spitzkoppe.

V Namibii, která byla osídlena už na počátku lidské civilizace, se také na mnoha místech dochovaly unikátní prehistorické malby a rytiny. Jedny z nejvyhlášenějších skalních reliéfů Afriky jsou Twyfelfontein, více než dva tisíce uměleckých děl starých asi 6000 let. A cestování lze pojmout v neposlední řadě i jako etnografickou studii místních kmenů.
Návštěvu Namibie je vhodné spojit s národními parky sousední Botswany (Chobe), deltou řeky Okavango, pouští Kalahari nebo se zajížďkou k Viktoriiným vodopádům na hranicích Zambie a Zimbabwe, kde 1700 metrů široká řeka padá do hloubky 108 metrů. Pro domorodce je to "hřmící kouř“ a pro všechny návštěvníky především fascinující podívaná.

Informace
Do Namibie se dá cestovat celý rok, ale záleží na vás, která místa chcete vidět, protože ne všechna jsou během roku dostupná. Létají sem např. Air Namibia (z Frankfurtu), South African Airways nebo Lufthansa. Pozornost byste měli věnovat také očkování. Pohybovat se v této oblasti je nutné automobily, nejlepší je pronajmout si auto i s průvodcem. Hotely jsou zde většinou čisté a bezpečné, většina kempů v buši a lodgí má vysoký standard, jejich ceny se ale dost liší. Ubytovat se lze také na soukromých farmách. Specialistou na oblast je například CK Livingstone.

2. Pobaltí: malé státy s velkým srdcem
Litvu, Lotyšsko, Estonsko, trojici zemí u Baltského moře, zatím čeští turisté neprávem opomíjí. Přitom nás s těmito národy mnohé spojuje. Podobně jako české země musely také malé pobaltské státy, obklopeny mocnými sousedy, bojovat za svou svébytnost, jazyk a kulturu.
Už při pohledu na zelenou mapu bez hnědých skvrn je jasné, že Pobaltí je placka, ale právě to z něj dělá ideální terén pro objevování na kole. Jestliže dáte přednost automobilu, není problém projet nejzajímavější oblasti od litevského Vilniusu po estonský Tallinn během dvou týdnů. V Tallinnu se navíc nabízí přejet Finský záliv a udělat si aspoň krátký výlet do Helsinek, případně si odskočit na východ do Petrohradu, kam je ale potřeba vízum.

Z pobaltských republik vás při zdlouhavém přejezdu Polska přivítá jako první Litva. Země zelených zvlněných luk, na nichž se podél cest pasou koně i krávy, jezer, dřevěných kostelů, lahodného tmavého chleba a ryb vám cestou do Vilniusu nabídne hrad Trakai z poloviny 14. století. Velkoryse zrekonstruovaná stavba z červených cihel je půvabně posazená na ostrůvku jezera Galve.
Po jeho návštěvě stačí přejet necelých třicet kilometrů na východ do Vilniusu. Vzdušnému městu, jehož střed v létě ožívá desítkami vkusných kaváren a barů s venkovními zahrádkami a oproti Česku vždy příjemnou obsluhou, dodávají šmrnc četné kostely a opravené klasicistní a barokní stavby. Není těžké se do něj zamilovat.

Pro mnohé nejpůvabnějším místem v Litvě je národní park Aukštaitija, asi 100 km severovýchodně od Vilniusu. Tady se můžete toulat hodiny mezi dřevěnými samotami, obklopenými borovicovými lesy a desítkami průzračných jezer, aniž byste někoho potkali. Ve vesnicích Ginučiai nebo Palúše si půjčte loďku a vplujte na jezera nebo kánoe a proplouvejte říčkami posetými lekníny.
Rozhodně byste měli zavítat k Baltskému moři. Až se budete procházet po rozpálených žlutých písečných dunách na poloostrově Kurská kosa, pochopíte, proč byla zahrnuta do světového přírodního dědictví UNESCO. Pocit jak na poušti zažijete na dunách u kouzelné vesničky Nida a mezi Juodkrante a Pervalkou.

Krátkou, ale působivou zastávkou na cestě do Lotyšska je Hora křížů nedaleko města Šiauliai, místo víry, odporu, ale i naděje a modliteb za mír, zemi, blízké... Hustota je zarážející, stojí a visí tu jeden kříž na druhém, jejich počet se odhaduje na desetitisíce. Jsou různých velikostí a z různých materiálů, od stlučených dřívek přes obrovské zdobené kříže.
V lotyšské Rize stojí za pozornost (už od 13. století) Rižský dóm, kde najdete obrovské varhany z konce 19. století, vyřezávané zdobení je ovšem z původního nástroje ze století šestnáctého. Pokud toužíte přehlédnout město z výšky, učiňte tak z věže kostela sv. Petra, která byla v historii několikrát přestavována. Při poslední rekonstrukci v roce 1973 byla vybavena výtahem. Pozůstatky architektury daleko starší jsou historické domy zvané Tři bratři, z nichž jeden pochází z 15. století. Ještě o století starší je zbytek městského opevnění s kruhovou Prašnou věží. Od ruchu velkoměsta si odpočinete v národním parku Gauja na severu země, kterým protéká stejnojmenná řeka.
Zcela jiný ráz než Vilnius a Riga má Tallinn. Město si zachovalo středověké hradby a úzké uličky šplhající k návrší Toompea, kde trůní pravoslavná katedrála Alexandra Něvského z 19. století se širokými baňatými věžemi. Z Tallinnu je možné pokračovat do Finska nebo při pobřeží do národního parku Lahemaa s neporušenými lesy, jezery, zálivy, vodopády, rybářskými osadami a bludnými balvany.

I v Estonsku se vyplatí zajet k moři a trajektem se dostat na ostrov Saaremaa. Ve městě Kuressaare najdete biskupský hrad, obehnaný vodním příkopem a mohutným hliněným valem. Vydáte-li se na sever do Angla, narazíte na otáčivé věrné mlýny.

Informace
Na Pobaltí se specializuje CK Periscope, nabízející různě dlouhé poznávací okruhy. Objevovat Litvu na kole můžete s CK Alpina, celé Pobaltí během dvou týdnů s CK Adventura. Na zájezd Pobaltím do Petrohradu se můžete vydat i s CK Kudrna. Pokud se vydáte pobaltské státy objevovat na vlastní pěst, vyplatí se vám přesunovat se zde autem. Ubytování je možné v hotelech, ve větších městech i v hostelech, těch je ale spíše poskrovnu. Na venkově nebo u moře se ptejte místních babiček, ubytují vás v soukromí nebo někoho doporučí. Ceny za potraviny jsou srovnatelné s ČR.

3. Japonsko: mezi moderním a tradičním světem
Objevování japonské kultury bývá pro Evropana velkým dobrodružstvím, v praxi ale může být setkání s tamními zvyklostmi a mentalitou i zdrojem rozpaků. Pokud chcete před odjezdem názornou ukázku, podívejte se na film Ztraceno v překladu.
V zemi, kde vládl až do 20. století hierarchický feudální systém, nastal zlom po druhé světové válce. Tehdy byl nastartován hospodářský vývoj Japonska, dnes druhé nejsilnější ekonomiky světa. Nic ale není zadarmo. Především ve velkých metropolích, jako je Tokio či Ósaka, se žije, jako by někdo pustil vyšší rychlostní stupeň na promítačce filmu. Je to dáno tím, že Japonci jsou pracovně velmi vytíženi a dojíždějí do práce z okrajových periferií i dvě hodiny.
Turista, jehož čas plyne pomaleji, si musí zvyknout na davy lidí, které ho nemilosrdně zatlačí zpět do vagonu metra a donutí vystoupit na úplně jiné stanici. Naproti tomu mimo velká města vedou poklidný život rýžoví farmáři a klid najdete i v mnoha buddhistických chrámech a šintoistických svatyních, obklopených kouzelnou přírodní scenérií.

Všudypřítomným fenoménem, který patří ke každodennímu životu Japonců a který ovlivňuje i zdejší architekturu a myšlení, je zemětřesení. Nejistota a nestálost pevné půdy pod nohama napomohly spolu se sopečnou činností a tajfuny vypěstovat v Japoncích smysl pro pomíjivost. Stavitelé si nemohli dovolit budovat kamenné katedrály šplhající do nebe. Lépe jim posloužily jednoduché dřevěné stavby, které bylo snadnější znovu vybudovat, pokud lehly při otřesech zemského povrchu, smetl je tajfun nebo oheň.
Připravte se na to, že k drobnému chvění půdy dochází často, ale jak radí průvodci, panikařit začněte, až když spustí sirény. Podnebí, a tím fauna a flora čtyř velkých a více než tří tisíc menších japonských ostrovů se od severu na jih výrazně mění. Horské oblasti na severu pokrývají jehličnaté a listnaté lesy mírného pásma, jižním subtropům vládnou husté porosty kamélií a magnólie, cypřiše, kafrovníky, tisy.
Teplotní rozdíly kopíruje i vegetační život rostlin. Například japonská sakura, kterou jezdí Japonci obdivovat na k tomu vyhrazená místa, rozkvétá v jižních polohách od poloviny března, zatímco na ostrově Hokkaidó ohlašuje příchod jara až začátkem května.

Pokud máte na cestování Japonskem jen několik dnů, nejspíš stačíte navštívit střed země, tedy Tokio a lokality oblasti Kantó a Kansai. V Kantó jsou dva nejfotografovanější symboly Japonska. Jedním z nich je magická hora Fudži (Fudžisan, 3776 m). Tuto sopku dokonale symetrického tvaru, která ještě tu a tam "vyplivne“ trochu kouře, ani v létě neopouští sněhová čepice. Japonci ji považují za příbytek bohů a šplhají na její vrchol, aby posílili svou kázeň a očistili se. Kolem hory se rozkládá pětice jezer, z jejichž vodní hladiny můžete za hezkého počasí pozorovat majestátní horu.
Necelou hodinu jízdy vlakem od Tokia leží Kamakura, od 12. století sídlo první japonské vojenské vlády a také samurajských hodnot: smyslu pro disciplínu a asketického přístupu k životu, které vycházejí z náboženství zen-buddhistické sekty Rinzai. Důraz, který kladl kamurský šogunát na víru, demonstruje mnoho chrámů a svatyň a také obří socha sedícího Buddhy ze 13. století. Daibucu (Velký Buddha) měří přes jedenáct metrů a váží osm set padesát tun. V jeho dutých útrobách je schodiště vedoucí k oknu mezi Buddhovými rameny.

Impozantní pomník po sobě zanechal zakladatel šogunátu rodu Tokugawa Iejasu. Najdete ho v městečku Nikkó asi 150 km od Tokia. Komplex mauzolea Tóšógu zahrnuje několik okázalých, velkolepě zdobených svatyň.
Chcete-li lépe poznat japonskou kulturu, nesmíte vynechat město Kjóto, které bylo po tisíc let (794 - 1868) hlavním městem, sídlem císařů a duchovním a kulturním centrem země. Právě kjótský císařský palác a císařské vily Kacura a Šugakuin jsou příkladem japonské architektonické estetiky.
Dominantu města tvoří také obrovská posvátná brána torii blízko svatyně Heian. A ačkoliv bylo po přesídlení císařů z Nary v 8. století zakázáno budovat v Kjótu buddhistické chrámy, dnes jich po celém městě najdete okolo 1500.
Když už jsme zmínili Naru, není možné toto město rovněž nedoporučit k návštěvě. V tamním chrámu Tódaidži najdete patnáct metrů vysokou sochu sedícího Buddhy, repliku pozlaceného originálu z 8. století. Raritou jsou i takřka ochočení jelínci ve zdejším parku.

Informace
V Japonsku se můžete ubytovat v klasických hotelech a hostelech, ale využít lze i ubytovací zařízení japonského typu rjókan, což jsou hotely s lázeňskými službami. Je tam hustá síť železnic, vyhlášených svou přesností a spolehlivostí, a autobusů. Na pobyt do tří měsíců nemusíte mít vízum. V Japonsku se platí jeny (100 JPY = 15,5 Kč) a ceny především ve velkých městech jsou pro nás vysoké. Za jídlo v restauraci dáte od 3000 do 10 000 jenů, v obchodě přijde asi na 1000 jenů. Cestovní kanceláře nabízejí nejčastěji desetidenní zájezdy středním Japonskem, delší dvoutýdenní okruhy dovolují navštívit například i město Hirošima. Zájezdy v malých skupinách naleznete například na stránkách CK Dany Travel (www.danytravel.cz), Japonsko od jihu k severu má v nabídce CK Livingstone (www.livingstone.cz).

4. Rakousko: cyklistická velmoc
Rakousko má většina Čechů spojené s lyžováním, ale s cyklistikou si horské oblasti ani mírnější regiony, jako jsou Horní Rakousy, až tak nespojujeme. U našich jižních sousedů je přitom vybudována hustá síť cyklostezek různých obtížností a délek.
Nejnáročnější trasy najdete v Salcbursku, Solné komoře, Tyrolsku a Vorarlbersku. Dobrou volbou pro sportovně založené cyklisty může být zatím méně známá Ennská cyklostezka (252 km), která vede přes tři spolkové země: Salcbursko, Štýrsko a Horní Rakousko. Lemují ji impozantní horstva, romantická údolí, šumivé divoké potoky, malebné vesnice i historická města.
Začíná v nadmořské výšce 1200 metrů v salcburské oblasti Flachau-Winkel na úpatí Nízkých Taur. Pro první etapu je typický kontrast mezi drsným světlým masívem Dachsteinu na levé straně a tmavým krystalickým kamenem Nízkých Taur na straně pravé. Cesta pokračuje do města světového poháru horských kol Schladmingu, dále vede kolem impozantního masivu Grimmingu, míjí romantický zámek Trautenfels, až dovede znaveného, ale šťastného cyklistu k benediktinskému klášteru v Admontu.
Zde začíná národní park Gesäuse, kudy se hučící řeka divoce prodírá svým korytem. V Admontu je možné zvolit také alternativní trasu do Weyeru, a to přes sedlo Buchauer Sattel a méně strohou, divoce romantickou krajinou plnou lesů v pohoří Reichraminger Hintergebirge. Mezi zasněným, starým obchodním městem Steyr a nejstarším městem Horních Rakous Ennsem tvoří řeka, která je zde už klidná a široká, hranici mezi Horními a Dolními Rakousy. V Ennsu je možné se napojit na Podunajskou stezku (434 km) a pokračovat po ní do Vídně nebo až do Bratislavy.

Na rozdíl od místy divokého Ennsu sleduje stezka koryto Dunaje, na západě už od Pasova. Je ideální pro všechny věkové kategorie, od rodin s dětmi až po důchodce. Povrch je asfaltový, ale s vyloučením či omezením provozu motorových vozidel. Pohodové cyklisty provede Horním a Dolním Rakouskem, kolem bezpočtu klášterů, zřícenin hradů, zámků, zavítá i do Linze s barokním náměstím, dále do Mauthausenu, přes půvabný Grein se zámkem a nevynechá ani klášter v Melku. Na závěr si můžete udělat prohlídku Vídně a jejích pamětihodností.

Rodinnou záležitostí je i stezka kolem Neziderského jezera (133 km). Rozprostírá se asi 70 km jihovýchodně od Vídně a leží částečně ve spolkové zemi Burgenlandsko a v západním Maďarsku. Od západního břehu jezera najdeme poslední výběžky Alp, východní břeh je naproti tomu poslední výspou Panonské nížiny, která má stepní charakter. Okraje jezera přechází do močálů a jsou lemovány hustým rákosím. Jedinečná fauna a flóra v okolí jezera byla v roce 2001 zapsána na Seznam světového dědictví UNESCO.

Cyklisté-požitkáři by si neměli nechat ujít cyklostezku údolím řeky Mur (365 km). Začíná v hornatém kraji Lungau, kde je řeka malým, prudkým potůčkem. Trasa zde má příkřejší terén. Po tom, co za sebou zanechá Graz, starobylé město UNESCO, pokračuje mezi vinicemi a dýňovými poli, které předurčují jižní Štýrsko ke zkušebně kulinářských specialit.

Informace
Více informací o cyklostezkách i ubytování najdete na www.radtouren.at, které jsou k dispozici i česky a kde si můžete objednat katalog cyklistických tras. Dovolenou na kolech v Rakousku si můžete objednat jak u českých (www.travelesprit.cz), tak rakouských kanceláří. Například cyklistické centrum Leibnitz-Wagna-Seggauberg zajišťuje od května do října třídenní túry po náročných horských cyklostezkách v jižním Štýrsku (www.leibnitz.info).

5. Kyrgyzstán: Švýcarsko Střední Asie
Zatímco mapa Pobaltí je zelená odshora dolů, mapa Kyrgyzstánu přechází různými odstíny tmavší škály hnědé barvy. Není divu, vždyť devadesát čtyři procent jejího povrchu leží výše než tisíc metrů nad mořem a 41 procent nad úrovní 3000 metrů.
Kyrgyzské hory jsou ale přístupné i cestovatelům bez horolezeckých zkušeností, ve větších městech si navíc můžete najmout místního průvodce. Země nabízí milovníkům hor úchvatné pohledy na horské masivy s oky jezer a sestupy do údolí, pokrytých hustým zeleným kobercem. Proto se také Kyrgyzstánu někdy říká středoasijské Švýcarsko.

Za treky se nejčastěji jezdí do pohoří Pamír k tádžickým hranicím, kde můžete vybrat trasu vedoucí pod horu známou jako Pik Lenina (dnes Nezávislosti, qullai Istiqlol, 7134 m). Tu horolezci pokládají za technicky nejlehčí sedmitisícovku. Do základního tábora je totiž možné dojet terénním automobilem, a tak si mnoho lidí myslí, že vystoupit na vrchol sedmitisícovky je snadné. Kvůli velice silnému větru se ale výstup většině lidí nepodaří. V této oblasti se dá ale podniknout řada jiných treků, například údolím řek Aksu a Karasu.
Různě dlouhé trasy můžete projít také v centrálním Ťan-Šanu, kde je hlavním lákadlem trek pod nejvyšší kyrgyzské vrcholy Pik Pobědy (Džengiš Čokusu, 7439 m) a Khan Tengri (6995 m). Vrcholy se nacházejí v nejvýchodnějším výběžku Kyrgyzstánu. Pokud pojedete z východního výběžku na západ, narazíte na vysokohorské slané jezero Issyk Kul (Ysyk Köl), odkud můžete (například z Karakolu) pořádat rovněž výpravy na hřebeny Ťan-Šanu.

Do přírody je to kousek i z hlavního města Biškeku. Necelých třicet kilometrů jižně od něj začíná národní park Ala-Arča, pokrytý hustými lesy. Jeho symbolem je túje, kyrgyzsky "arča“, podle které se také údolí i národní park jmenují.
Protože se Kyrgyzstánu masovější turistika zatím vyhýbá, v létě na vysokohorských túrách potkáte nejspíš jen pohostinné pastevce, kteří vás rádi pozvou do svých jurt a budou nabízet skopové, případně pro některé našince obtížně pozřetelný kumys, což je kvašené kobylí mléko s nakyslou kouřovou chutí. Z mléka se vyrábí také ajran, místní kefír. Většina potravin jako nudle, rýže nebo placky se dají koupit na trzích ve větších městech, kde musíte kolikrát přimhouřit oči nad architektonickými pozůstatky sovětské minulosti.

Informace
Pamatujte na to, že Kyrgyzstán zavádí pro Čechy od 1. července víza. Platí se zde somy, měnový kurz je 100 somů = 44 Kč. Ceny potravin jsou oproti našim zhruba poloviční. Nejlevněji se v Kyrgyzstánu dopravíte autobusy nebo o něco dražšími maršrutkami (mikrobusy). Podrobné mapy oblasti seženete v Biškeku. Z cestovních kanceláří sem organizují treky mimo jiné Kudrna nebo Alpina.

6. Arménie a Gruzie: od klášteru ke klášteru
Gruzie, tísnící na východním pobřeží Černého moře pod Ruskem, a Arménie, vmáčklá mezi Turecko, Ázerbájdžán a Írán, se často označují jako země klášterů. V obou je jich totiž roztroušeno několik desítek. Arménie byla dokonce první křesťanskou zemí na světě: křesťanství bylo vyhlášeno státním náboženstvím už v roce 301. Většina klášterů se nachází ve volné přírodě, takže při putování od jednoho k druhému strávíte víc času v podhůří a v horách Arménské vysočiny a Malého Kavkazu než ve městech. I když hlavní města Tbilisi a Jerevan stojí také za návštěvu.
Na západ od arménské metropole Jerevanu se rozkládá klášterní komplex Ečmiadzin s katedrálou datovanou až do 4. století. Je sídlem katolikose, hlavy arménské církve.

Na severovýchodě země je "povinností“ navštívit vysokohorské jezero Sevan. I zde neuniknete klášterům, které stojí za to. Zvlášť kouzelné jsou Sevanavank a menší Hayravank. Na sever od něj se tyčí zalesněný horský hřbet, kde se dá podniknout řada treků s úžasnými výhledy na plochu jezera, k němuž se dá dojít také od chrámu Garni přes náhorní plošiny pohoří Geghama.
Kdo nebude mít impozantních kamenných sakrálních památek dost, nechť zavítá do kláštera Geghard, ležícího asi 6 km od Garni, nebo do krásného údolí řeky Debed v regionu Lori na severu země, kde najdete dva kláštery z 10. století zapsané na Seznam světového dědictví UNESCO: Sanahin a Haghpat. Konečně v zalesněném národním parku Diližan si můžete dopřát neméně působivé kláštery Haghartsin nebo Gošavank.

Zkušenější trekaři mohou zkusit vystoupat také na nejvyšší horu v Arménii Aragac (4095 m), sopku severovýchodně od Jerevanu. Biblickou horu Ararat, která leží na území dnešního Turecka, můžete obdivovat jen zpovzdálí. Ze stejnojmenného arménského městečka se ale můžete vydat k monastýru Chor Virap.
Stejně jako Arméni jsou také Gruzínci velmi pohostinní. Není proto neobvyklé, že když těmito zeměmi putujete, zvou vás místní - především na venkově - do svých domácností, kde vás velkoryse pohostí. Finanční odměna by přitom mnohé z nich urazila. V obou zakavkazských republikách je také velmi zakořeněný stolní rituál, který spočívá v tom, že se musí respektovat tamada, jakýsi "vrchní připíječ“. Zpočátku se připíjí na setkání a na zdraví, s přibývajícím alkoholem se přidává bratrství, národní hrdost, mír...

Sousední, více než dvakrát větší Gruzie je reliéfem a pestrostí krajiny bohatší. Spoustu památek a zajímavých míst naleznete už v hlavním městě Tbilisi, kde jsou kromě pevnosti Narikala a množství chrámů také arménská, židovská nebo pravoslavná čtvrť.
Vaše první kroky mimo Tbilisi můžou vést do jednoho z nejstarších měst v zemi Mtskheta. V tamním katedrálním chrámu Sveti Cchoveli z 11. století jsou pochováni gruzínští králové a nechybí ani povinný klášter Džvari, zde ze 6. století.
Nevynechejte ani dva parádní komplexy skalních klášterů: David Garedža jihovýchodně od Tbilisi a Vardzia jihozápadně. Pokud se rádi koupete a spoléháte na černomořské pláže, budete bohužel asi zklamáni. Nejhezčí pobřeží je v separatistické Abcházii a pláže v okolí adžarského letoviska Batumi půvabu třeba Jadranu nedosahují.

Informace
Do Arménie a Gruzie můžete cestovat sami. Pohybovat se tam lze autostopem, maršrutkami nebo autobusovými linkami. V případě větších skupin se vyplatí najmout auto s řidičem na celý den. Ubytování poskytují hotely (mimo větší města dost skromné, až spartánské), nejlepší je ale v soukromí. Okruhy Gruzií a Arménií ve sportovnějším duchu nabízí například CK Kudrna, poznávací zájezdy oblastí organizuje CK Firo tour.

7. Island: věčný souboj tepla a chladu
Ačkoliv je na Islandu půl roku tma a zima, zdejší obyvatelé jsou nejšťastnější na světě. Alespoň to tvrdí výzkum sociologa Ruut Veenhovena z Erasmovy univerzity v Rotterdamu. Polární noc, kdy je přes den světlo jen několik hodin, tráví Islanďané raději na prodloužených večeřích a v barech. Melancholické zimní dny kompenzuje období od června do srpna, kdy je sice proměnlivé počasí, ale průměrná teplota se pohybuje okolo 10 °C. Díky tomu, že země leží těsně pod Severním polárním kruhem, v červenci se tu skoro nestmívá.

Důležitější než počasí je ale pro pocit štěstí místních lidí atmosféra solidarity. Islanďané se chovají podle zásad sobeckého altruismu, tedy v duchu hesla "pomáhat ostatním tě učiní šťastným“. Něco z jejich nátury by určitě neškodilo i poněkud škarohlídské české povaze. Třeba ji tam i během krátkého pobytu nasajete.

Většinu turisticky nejvděčnějších míst objevíte v jižní části ostrova, o němž se říká, že tu spolu vedou neustálý boj oheň a led, tedy sopky (na ostrově je jich celkem 140, z toho třicet dosud aktivních) a ledovce. Díky souboji živlů na Islandu najdete nejrozsáhlejší lávovou poušť, vulkány, gejzíry, divoké ledovcové řeky a uchvacující vodopády.
Vynechat byste určitě neměli tzv. islandský zlatý trojúhelník. Tvoří ho oblast Geysir s aktivním gejzírem Strokkur, který v asi desetiminutových intervalech vyvrhuje vřelou vodu až do výšky dvaceti metrů, dvoustupňový vodopád Gullfoss na řece Hvítá a národní park Thingvellir, kde se v roce 930 prvně sešel sněm Althing, považovaný za nejstarší parlament světa.
Odtud vedou kroky většiny cestovatelů kolem sopky Hekla do geotermální oblasti Landmannalaugar. Přes 70 °C horké prameny se tu v prohlubních mísí se studenou vodou z tajícího sněhu a ledu. Byť není místní vegetace po severském způsobu nijak bujará, okolí je přitažlivé hlavně díky pestře zbarveným ryolitovým svahům s aktivní postvulkanickou činností.
Odtud se dá pokračovat vnitrozemím do severní části ostrova k jezeru Mývatn nebo přejet k západněji položenému největšímu evropskému ledovci Vatnajökull. Jednou z možností je i zamířit na jih k mysu Dyrhólaey. V okolí jezera Mývatn můžete obdivovat aktivní sopečnou oblast Krafla s krátery a lávovými sochami a večer spočinout v termální lázni.
V této části ostrova se také nachází nejmohutnější vodopád Evropy Dettifoss, odkud začíná téměř 30 km dlouhý kaňon řeky Jökulsá á Fjöllum. V jeho strmých stržích hučí řada dalších kaskád a vodopádů. Ty si užijete i na okruhu v jihozápadně položeném národním parku Skaftafell se splazy tří ledovců, jemuž dominuje vodopád Svartifoss, řítící se do údolí přes převislé čedičové sloupy. Impozantní vodopád naleznete i na jižním cípu ostrova na řece Skógá, která skýtá kaskádu vodopádů včetně šedesátimetrového Skógafoss. Vynechat byste pochopitelně neměli ani hlavní město Reykjavík s historickými památkami a nedaleké vyhlášené termální lázně Modrá laguna.

Informace
Pokud vás Island láká, můžete jej objevovat s cestovní kanceláří, například Periscope, Kudrna, případně Adventura, která nabízí poznávací zájezdy po Islandu v terénním autě. To se vám vyplatí zejména v případě, že chcete vidět panenský, ale špatně dostupný střed ostrova s náročným terénem. Pro sólisty průvodci doporučují přesuny autobusovými linkami, jejichž síť je zejména při pobřeží dostatečně hustá. Cestovat na kole se vzhledem k neudržovanému terénu silnic nedoporučuje. Pokud jde o potraviny, připravte se na to, že na Islandu je velmi draho.

8. Fidži: rajské souostroví s temnou minulostí
Souostroví Fidži je jedním z posledních míst na Zemi, kde nemusíte při procházce po pláži kličkovat mezi mozaikou ručníků všudypřítomných turistů. Z Evropy i z Ameriky je to sem do Melanésie přece jenom daleko, a tak více než tři sta sopečných a korálových ostrovů zatím odolává masovému turismu. Ostrovům také v minulosti nepřidávala na přitažlivosti zejména ta skutečnost, že se tu pojídali lidé. Lidožroutství se na Fidži praktikovalo ještě v 19. století. Dnes je riziko konzumace návštěvníků nulové a Fidži vypadá přesně tak, jak si Středoevropan představuje ráj. Na panenské písečné pláže a osamělé laguny doráží zelenomodrý Pacifik, pestrobarevné květy divoké květeny plní nos omamnými vůněmi a přímo ze stromů se můžete občerstvit plody papáji nebo ananasu. Ráj čeká na potápěče i pod vodní hladinou, kde touží po obdivu spousta korálů a hejna různobarevných ryb.

Na své si přijdou i surfaři, ale je dobré se napřed zeptat místních, kde a kdy je surfování bezpečné a kde jsou nejlepší vlny. Většina takových míst je totiž na útesech, kde se dá bezpečně jezdit jen za přílivu. Oblíbenými surfařskými lokalitami jsou Frigate Passage pod jižním pobřežím ostrova Viti Levu, dále Malolo a Wilkes Passage u souostroví Mamanuca a Washingtonův mys na ostrově Kadavu. Všude se ale musí cestovat lodí. Bezpečná je pláž nedaleko města Sigatoka na největším ostrově Viti Levu, protože má písečné dno, ale nevýhodou je, že se tam není kde ubytovat.
Fidžijci jsou usměvaví a přátelští lidé se zálibou v tanci, zpěvu a žvýkání betelu. Ženy na ostrově si místo parfému zasouvají za ucho květy a podle toho, na které straně je nosí, poznají muži, zda jsou zadané.
Alespoň jednou se během pobytu na ostrově nejspíš zúčastníte kava obřadu, při němž se pije na prášek rozemletý pepřovník kava smíchaný s vodou. Během obřadu koluje mezi účastníky miska s nápojem, jehož chuť připomíná bahnitou vodu. Je to mírné narkotikum, po kterém následuje uvolnění a dřevění jazyk.

Pokud se zrovna nebudete oddávat konejšivým vlnám, můžete u ostrova Malolo krmit žraloky, na ostrově Turtle pozorovat obrovité želvy, jež z moře lákají muži svým plačtivým zpěvem, nebo se vydat na ostrov Taveuni, který je pro stovky druhů květin a spousty vodopádů nazýván zahradou Fidži. Krásná je také Modrá laguna, kde se natáčel slavný film a kam si můžete udělat výlet.
A co přivézt domů jako suvenýr? Nejlépe asi trojzubou kanibalskou vidličku, páčidlo lebky nebo kyje na utlučení oběti. Jsou to všechno repliky, ale originály najdete v muzeu v hlavním městě Suva. Mají tu vystavenou i botu misionáře Thomase Bakera, na kterém si v roce 1867 pochutnali předci dnešních tak pohodových obyvatel.

Informace
Fidži je nejlepší navštívit od května do října, kdy zde panuje suché a teplé počasí, od prosince do dubna nastává období dešťů. Fidži má v nabídce například CK Čedok a CK Firo tour, která kromě pobytových zájezdů organizuje také dvoutýdenní poznávací zájezdy na Fidži a do Koreje. Jestliže se sem vydáte sami, můžete využít tzv. Polypass, který nabízí letecká společnost Polynesian Airways. Po dobu 30 dnů s ním můžete létat mezi letišti Sydney, Auckland, Americká Samoa, Cookovy ostrovy, Vanuatu, Samoa, Nová Kaledonie a právě Fidži.

9. Korsika: pohoří v moři
Čtvrtý největší ostrov ve Středozemním moři si díky atraktivním horám oblíbili hlavně vyznavači turistiky a horských kol. Vnitrozemím pevniny o rozloze necelých devět tisíc kilometrů čtverečních prochází žulové pohoří vystupující do výšky přes 2000 metrů (nejvyšší hora Monte Cinto měří 2706 m).
Ve východní části ostrova, ležícího západně od Itálie, se nachází velké množství písčitých pláží a několik jich zabírá i západní pobřeží. Nejsou to sice "břehy lidskou nohou nedotčené“, jako třeba na Fidži (viz str. 12), ale zase si z nich můžete odskočit tu za kouskem středověké či novověké historie (k tomu se výborně hodí citadely v přístavních městech), tu za střípkem dějin ještě mnohem starších, které připomínají megalitická naleziště.

V místech, kde se setkává moře s pevninou západního pobřeží, bývá obvykle situace o mnoho dramatičtější než na východě: skalnaté útesy padají na mnoha místech strmě do azurového moře. Ať na západě či na východě, celou cestu Korsikou vás bude pravděpodobně provázet libá vůně křovin macchií.
V porostu z typicky středomořských dřevin, jakými jsou myrta, rozmarýn nebo kručinka, se drží i aromatické byliny, kupříkladu fenykl nebo bazalka, jejichž omamnou vůni roznáší vítr po ostrově. Nerozpletitelná změť rostlin poskytovala po staletí také útočiště aktérům dramat vendety. Systém krvavých odplat používaly vesnické klany na Korsice po staletí, než mezi sebou uzavřely příměří.

Korsika dnes náleží Francii, s níž ji spojuje především postava Napoleona Bonaparta. Francouzský národní hrdina se narodil v hlavním městě Ajaccio na jihozápadním pobřeží ostrova. Podobně jako jiná města i Ajaccio chrání před nájezdy nevítaných příchozích z moře citadela. Přímo pod ní je malá pláž. Na několik rozlehlejších písčitých pláží můžete narazit, když se vydáte směrem na západ. Cesta vede až k mysu Parata, odkud jsou na dohled tzv. Krvavé ostrovy.
Pokud z Ajaccia vyrazíte na jih, dojedete nejprve do vodního zábavního parku Aqua Cyrne Gliss a o několik kilometrů dál se můžete vykoupat na písečných plážích střediska Porticcio.

Vzhledem k tomu, že je Korsika místem nálezů megalitických soch, byl by hřích tato muzea pod širým nebem nenavštívit. Nejvýznamnější z nich se nachází ve Filitose směrem od západního pobřeží do vnitrozemí. Spatříte tu četné menhiry, které pocházejí z doby od 4. do 2. tisíciletí př. n. l. Sochy nejspíš napodobovaly lidi a po jejich smrti připomínaly jejich památku.
Chcete-li si ještě na chvilku od pláží odpočinout, zajeďte do typického korsického horského městečka Sartene, pak už na vás čeká vysoce strategické město Bonifacio na jižním cípu ostrova. Nad městem, o něž se v průběhu staletí pokoušelo mnoho flotil okolních italských měst i piráti, bdí středověká citadela. Odtud se můžete přehoupnout na východní pobřeží. Pláže na tomto cípu Korsiky jsou asi nejlepší, pokryté zlatavým pískem a faunou poskytují i dostatek stínu. V hlavní sezoně zas ale bývají v permanentním obležení turistů.

Na severu ostrova, jehož obrys připomíná chodidlo s dlouhým palcem, můžete i vy protáhnout nohy při návštěvě přírodní rezervace Scandola. Ta chrání například skalní město z červeného pískovce Les Calanches, táhnoucí se podél pobřeží.

Informace
Na korsické pláže vás vezme řada cestovních kanceláří, například CK Poznání, Ibis, Alpina a další. Pokud budete chtít ostrov prozkoumat sami, vyhněte se vrcholu sezony a navštivte Korsiku raději v červnu nebo až v září. Ubytovat se můžete v hotelech různé úrovně, využít lze i nocování v soukromí. Po ostrově je lepší cestovat vlakem než autobusem, nejvýhodnější je však autostop.

10. Kanada: země divočiny
Druhá největší země světa po Ruské federaci je ideální pro ty, co si libují ve vycházkách do divoké přírody a žasnou nad scenériemi blankytně modrých jezer v popředí a vrcholků majestátních hor s bílou pokrývkou v pozadí. Za takovou podívanou je nejlépe se vypravit do západní Kanady, do národních parků Skalistých hor.
O tento horský hřeben, táhnoucí se asi 4800 km od Nového Mexika v USA po řeku Liard na severu Britské Kolumbie, se v Kanadě dělí tato provincie s Albertou. Svahy v nižších polohách na jihu Britské Kolumbie pokrývají Douglasovy jedle a mohutné borovice, na travnatých alpských loukách posetých tečkami květů se prohánějí jeleni, losi a kojoti.
Alberta je zemí naftařů a rančerů, pěstující si tradici Divokého západu. Vyznavači koltů visících proklatě nízko by neměli opomenout Calgary, město na úpatí Skalistých hor. Vždy v polovině července se tu pořádá slavná Calgary Stampede, jejíž součástí je vedle závodů koňských spřežení i rodeo. Ti, co vydrží na zádech splašeného býka nejdéle, zpravidla tak 35 vteřin, si odnášejí vysoké peněžní výhry a uznání.

Kopytníci to neměli v této oblasti za posledních 150 let vůbec jednoduché. Na konci 19. století byli skoro vyhubeni bizoni. Zasloužil se o to velkou měrou i slavný Buffalo Bill, o němž se říká, že během 18 měsíců v letech 1868 až 1869 zastřelil 4280 bizonů pro obživu dělníků železniční společnosti Kansas Pacific Railroad. Stádo volně žijících bizonů, které se nakonec podařilo zachránit, se prohání v národním parku Wood Buffalo, který je jedním z největších chráněných území na světě (44 tisíc km2).

Nejznámějšími národními parky Skalistých hor jsou Banff, Jasper, Yoho a Mount Revelstoke, kde najdete několik vysoko položených panenských jezer. Ve výšce 1731 metrů nad mořem v Banffu se rozkládá jezero Louise, v jehož průzračně tyrkysové vodní hladině, sevřené borovými kopci, se odráží ledovec.
Na jih od jeho chladivých vod, vhodných i pro kanoistiku, narazíte na Morénové jezero, odkud nahlédnete do Údolí deseti vrcholů. Kromě toho je oblast nalezištěm sirnatých pramenů. Pokud chcete vidět vodní živel v akci, zajeďte se podívat na vápencový, 30 metrů hluboký kaňon Johnston se dvěma vodopády.
Národní park Jaspers je neméně zajímavý, i tady objevíte nádherné jezero Maligne, kolem něhož můžete podniknout dvouhodinovou okružní jízdu k ostrůvku Spirit.

Kaňony, jezera a vrcholy Skalistých hor na jihu Britské Kolumbie a Alberty můžete pozorovat také z oken jedoucího vlaku, protože oblastí mezi Vancouverem a Calgary vede několik železničních drah vlaku Rocky Mountaineer (www.rockymountaineer.com). Během dvoudenní jízdy v délce přesahující tisíc kilometrů se vám budou za okny míhat obrázky, které jste dosud vídali jen v trhacím kalendáři se snímky fotografů National Geographic.
Jestliže se rozhodnete pokračovat při západním pobřeží dále na sever, můžete se během několikadenní cesty seznámit s kulturou původních indiánských kmenů a v severní oblasti Yukon si osvěžit vzpomínky na Jacka Londona, který tu propadl jako tisíce dalších zlaté horečce na Klondiku. Jeho dřevěný domek najdete ve městečku Dawson City, kam se na konci 19. století vydalo hledat štěstí na třicet tisíc lidí.

Dítětem zlaté horečky je i hlavní město oblasti Yukon, Whitehorse. A když už sem pojedete, neměli byste minout ani město Watson, proslulé lesem silničních ukazatelů, kterých se tu od roku 1942 nashromáždilo na třicet tisíc.

Informace
Do západní Kanady můžete cestovat například s CK Adventura nebo Kudrna, které mají v nabídce zájezdy s větším podílem turistky a možností kanoistiky. Poznávací zájezd napříč Kanadou naleznete v katalogu CK Firo tour. V Kanadě se můžete pohybovat především autobusy, půjčit automobil lze od 21 let a je dobré disponovat kreditní kartou. Na větší vzdálenosti se vyplatí využít letecké spoje. Svačinu pořídíte v Kanadě asi za 5 amerických dolarů, v restauraci se najíte od 15 dolarů výš. V zemi je hustá síť dobře vybavených kempů (informace na www.campacanada.com).

Tereza Hromádková
tereza.hromadkova@economia.cz