Dopoledne 6. října 1973 se egyptský prezident Anvar Sadat rozloučil s manželkou, ale konvoj s jeho limuzínou nezamířil jako vždy do prezidentského paláce. Jel do speciálně chráněného podzemního bunkru, kterému se přezdívalo Centrum číslo 10. Sídlilo v něm velení egyptské armády, na místě byl také ministr obrany Ahmad Ismáíl.
V Damašku se špičky režimu v čele s prezidentem Háfizem Asadem sešly v budově generálního štábu syrské armády. Asad ten den shodou okolností slavil třiačtyřicáté narozeniny.
Ve chvíli, kdy se ručičky hodin zastavily na jedné hodině a pětapadesáté minutě, z káhirského bunkru vyšel rozkaz na sedm egyptských vojenských letišť. Přes dvě stovky strojů odstartovaly směrem na Izrael. Ve stejnou dobu se zhruba stovka syrských letounů blížila k izraelským pozicím na severu, na Golanských výšinách.
Článek již není odemčený!
Váš známý vám umožnil přečíst si článek zdarma, ale uplynula doba, po kterou je článek odemčený.
Pro neomezený přístup ke všem článkům na našem webu si můžete zakoupit předplatné za 40 Kč.
Co se dočtete dál
- - Proč převládalo mínění, že si arabské armády netroufnou na totální válku?
- - V čem si začátky tehdejšího konfliktu a války na Ukrajině jsou a nejsou podobné?
- - Jak na dobu před 50 lety vzpomíná Henry Kissinger?
- První 2 měsíce za 40 Kč/měsíc, poté za 199 Kč měsíčně
- Možnost kdykoliv zrušit
- Odemykejte obsah pro přátele
- Všechny články v audioverzi + playlist
Přidejte si Hospodářské noviny
mezi své oblíbené tituly
na Google zprávách.
