Na Hrad jsem za Klause a Zemana nechodil. Upravovat ho začneme od severu, říká Pleskot

Tehdy ještě kandidát na prezidenta Petr Pavel zmínil vaše jméno v jedné z předvolebních debat jakožto někoho, kdo by se mu líbil na pozici hradního architekta. Jak jste se o tom dozvěděl vy?

Jako vy, z médií. 

Co jste si v tu chvíli myslel?

Zaznělo to celkem třikrát. Když to bylo poprvé v Ostravě, říkal jsem si, že tam asi jen zaslechl moje jméno a napadl jsem ho. Pak to ale zaznělo podruhé v televizní debatě ještě před zvolením. To už jsem se sám sebe ptal, jak to asi myslí. No a potřetí to zaznělo na tiskové konferenci ve volební den po oznámení výsledků. A to jsem zkoprněl.

Potěšilo vás to?

Potěšilo a překvapilo. Jednak osobně, ale hlavně v tom smyslu, že myslí na to, že na Hradě bude třeba pracovat s architekturou. Politici často nevědí, že architektura je mocný nástroj, se kterým je možné dobře zacházet. A tento nový prezident možná zná jeho sílu.

Byl vůbec prostor to odmítnout? Informace si začala trochu žít vlastním životem a byla všude.

Jistěže ano, nebylo by nic snazšího. Byla kolem toho spousta řečí a protestů z řad některých kolegů architektů, že není možné takhle jmenovat hradního architekta bez výběrového řízení. Přitom nikdo včetně mě v té době nevěděl, v jaké roli tam budu. Velmi mě podpořila moje žena, když mi řekla, že to je povolání ke službě, kterou se musím pokusit co nejlépe vykonat, protože mě k ní povolává někdo, s nímž lze spojovat naděje. A když architekturu celoživotně chápete jako společenskou službu, tak se přece nemůžete vytáčet.

Jak chce Pleskot pozvednout Hrad

Dalších 8
fotografií

Měl jste hned nějaký nápad, co je potřeba na Hradě udělat?

Pominu-li odstranění kontrol a zátarasů, což by muselo napadnout každého slušného člověka, tak ne. Došlo mi ale, že bude potřeba se o tom s někým radit, takže jsem okolo sebe soustředil tým kolegů, kteří mají můj respekt. A že se na Hrad budu muset rychle podívat a zorientovat se v něm, znovu si ho pustit do hlavy. Poté, co před 20 lety skončil svůj mandát Václav Havel, jsem tam prakticky nebyl. Byl jsem naštvaný, že jsou tam zátarasy a že se Hrad privatizuje lidmi kolem Miloše Zemana. Že se zneužívá tento státní symbol. 

Co je pro vás Pražský hrad?

Pevný bod nejen Česka, ale i střední Evropy, kde se dělá politika i kultura, kde se tvoří dějiny. Je to okno do světa a také okno, kterým se dívá svět na nás. Je to nástroj, kterým děláme státní politiku České republiky, a také symbol, o který tu naši politiku můžeme dobře opírat. Je potřeba, aby se tam každý návštěvník cítil dobře. Je to bohatství nesoucí naši více než tisíciletou historii, ve kterém je obtisknuta spousta kulturních vlivů, protože tam nepracovali jen Češi, ale i například Francouzi, Italové nebo Němci. Je to mezinárodní scéna. Musí se tam pečovat o demokracii, občanskou společnost a vzdělanost. To je poslání a výsostný rámec tohoto místa.

Je tohle vize, na které se shodujete s prezidentem Pavlem?

Určitě.

Změnil se způsob, jakým lidé vnímali Hrad za působení Miloše Zemana a Václava Klause?

Změnil. Je to vidět i v sociologickém průzkumu, který jsme si nechali udělat. Za prezidentů Klause a Zemana symbol Hradu slábl, ale neztratil se. Paradoxně i kdyby byl prázdný, namalovaný a papírově kulisovitý, přesto by se jako symbol, ke kterému se obracíme v dobách nouze i prosperity, nevytratil. On se nikdy nevytratil. V dobách nouze se na něj díváme s nadějí a v dobách prosperity s radostí.

Je něco, co je momentálně na Hradě vyloženě špatně?

To nejde říct. Je to prostředí, které vytvořila tisíciletá historie. Jsou věci, které můžou jít udělat lépe – ale jen proto, že uzrál čas je udělat lépe. Principiálně tam nic špatně není, ale bylo tam pár věcí špatně z hlediska využívání.

Asi pět let byl zavřený Jelení příkop, jehož součástí je vámi navrhnutý tunel z přelomu tisíciletí. Kancelář prezidenta Zemana to odůvodnila tím, že tam proběhnou nějaké stavební práce. Co se tam změnilo?

Ale tam se nemusí nic měnit. Pamatuju si den, kdy Správa Pražského hradu oznámila, že ho zavírají z důvodu, aby se mohla opravovat Daliborka. Na tohle se vymluvili. Zřejmě za tím ale byla skrytá nějaká obava o vlastní bezpečnost. Rozšířili perimetr ochrany, aby jim někdo nemohl pod zadkem podminovat Pražský hrad.

Jeden z lidí, se kterými se bavím o Hradě, je Jiří Sádlo, přírodovědec, který má velký přesah a zabývá se environmentálním prostředím. Vidí Hrad v krajinném kontextu a já jsem k takovému nazírání hodně citlivý. Vnímám ho jako neuvěřitelně zachovalé místo, Jelení příkop je toho dokladem – nedá se tam jen tak nic měnit, protože se víceméně nádherně udržuje sám už po staletí. Naši pomoc potřebuje jen malou a pečlivě uváženou. Ale například Královská zahrada je výplodem zahradního umění. Ta potřebuje jinou péči. Musíme se dobře naučit to vše rozpoznávat.

Pokud je podle vás Hrad místem, kde se tvoří politika a demokracie, patří na něj i aktivistické kroky typu vyměnění standarty za červené trenýrky, jak to udělala skupina Ztohoven?

S tím jsem souzněl. Byla ve společnosti nějaká nespokojenost a v takové době mohou umělci dělat podobné věci, šaškovsky nastavovat zrcadlo. V normálních dobách by přece nikoho nenapadlo něco takového udělat. Kluci ze Ztohoven pocítili nebezpečí a tak na něj chtěli upozornit a říct: Lidi, vzpamatujte se, vládne vám rudej přízrak.

Jaký by podle vás měl Hrad být?

Kromě oné výsostné role místa, kde se tvoří demokracie a formuje občanská společnost, je to i součást města, kde se mají konat všemožné akce, které to podporují. Vně i uvnitř. Měl by být otevřený, vstřícný a volně průchozí ze západu na východ a od severu k jihu. Měl by být ostražitý a vlídný. Hledání dalších možných alternativních průchodů a spojovacích cest je úkol, který nikdy nekončí.

Je tam ale hrozná spousta turistů. Návštěvnost se pohybuje v číslech několika milionů lidí ročně. Když jsme se bavili o tom, co řešit první, došli jsme k závěru, že bychom se měli starat o všechny návštěvníky. Chtěli bychom mít návštěvnické centrum hned v severním předpolí, kde je stájový dvůr. To je dnes na první pohled opuštěný soubor budov se dvorem. Jsou tam odpovídající prostory, ve kterých by bylo možné realizovat vyspělé návštěvnické projekty, vzdělávací programy, ale i nějaké obyčejné občerstvení a šlo by tam zakoupit kvalitní publikace o Hradě i o Praze. Fungovali by tam dobře proškolení lidé, kteří by uměli mluvit jak k malým dětem, tak ke středoškolákům i všem dospělým. Byl bych spokojený, kdyby všichni cítili, že se nachází v prostředí pozorných hostitelů. Určitě to ale bude nemalá investice, především do lidí.

Takže tím začnete?

Řekli jsme si, že se budeme Hradem zaobírat od severu. Nejdříve se tedy chceme podívat na vstupní předprostor tam, kde zastavuje tramvaj číslo 22. Jde o křižovatku, která je řízená semafory, ale ve prospěch automobilů a v neprospěch chodců. Auta tam přijedou velkou rychlostí, zabrzdí na červenou, pak zase na zelenou šlápnou na plyn, lidé tam stojí strnule a čekají, jak to dopadne a kdy oni dostanou signál k bezpečnému přejití. Je to ale prostor města a jeho špatná vizitka. Ale je tím pádem i špatnou vizitkou Pražského hradu. Musí se s ním začít pracovat.

Jak to chcete řešit?

Může se tam udělat to, co se v Praze dělá už poměrně běžně – zpomalit. Vytvořit takovou zónu, aby bylo vidět, že chodci mají přednost. Chodec by se tam měl cítit bezpečně a důstojně, jako na samotném prahu Hradu. Nebude to jednoduché, protože takovéhle změny vyžadují opravdu hodně úsilí a projednávání.

Měla by mít obecně auta přístup do historických center měst?

Vede se o tom živá diskuse. Já se přikláním k rozumné míře a hlavně k pomalému provozu. Všechno by se mělo do veřejného prostoru vejít, ale v omezené koncentraci. Když ta auta řídí člověk a neřídí je blbec, nejsou vražedný nástroj. Vozítka do jisté míry potřebujeme – ať už kvůli zásobování, nebo když někomu neslouží nohy, nebo mu není dobře. Vše by mělo být pečlivě vyvážené, ne diskriminační. Ale u Pražského hradu by měl být zvýhodněný chodec. 

Co dále je v plánu?

Také Lví dvůr by měl být lépe využívaný, než je teď. Dále vstup do Královské zahrady – to pozvání do ní by mohlo být lepší. Pak ještě jízdárna, kde by se opět měly konat zásadní výstavy. Ale ne takové, že si někdo od Pražského hradu ten prostor pronajme. V rámci programové rady, která musí při Hradě vzniknout, se vytvoří scénář kulturních aktivit. Mělo by se věnovat více pozornosti výstavám ze sbírek, které má Hrad k dispozici v obrazárně nebo archivu. Časem by možná šlo spolupracovat s Národní galerií. Jízdárna se ale nejdříve bude muset trochu dovybavit, protože technicky není uzpůsobená tomu, aby se v ní dělaly výstavy choulostivých děl. V jejím okolí je pak spousta prostoru, kde by bylo možné i něco dostavět.

Například?

Mám nějaký nápad, ale ten může dojít k naplnění jenom tehdy, vznikne-li opravdová potřeba. No a takhle dojdeme až k Prašnému mostu, který je nedořešený od Plečnikových dob. On dokonce plánoval vytvoření ještě jednoho paralelního mostu. Nevím, jestli by to dnes bylo průchodné. Tou myšlenkou se ale musíme zaobírat, protože se směrem do druhého nádvoří neprochází úplně dobře. 

Víme také, že expozice o Pražském hradě ve starém královském paláci je dnes už přežitá a je potřeba ji změnit. Je potřeba ji pojmout jako atraktivní naučný program, na který budou lidé stát fronty, budou toužit procházet těmi nádhernými historickými zdmi, třeba uvidí i korunovační klenoty. A nedopustí, aby se tam zaměstnanci sami báli.

To je spousta práce.

 Je, ale řekli jsme si, že se nemusí všechna udělat za jedno funkční období prezidenta. Ani za dvě, ani za tři. Plány se ale dělat musí.

Chtěl byste řešit i okolí Hradu, zejména ulice, jako je Nerudova, kde se prodávají konopné produkty a kýčovité suvenýry?

Myslím si, že celková proměna prostředí a kulturní atmosféry Hradu bude mít nakonec dopad i na to, že se vylepší nejbližší okolí. Ti lidé odejdou. Zakázat asi ne, ale více kontrolovat asi ano.

Co Zlatá ulička? Není v úplně dobrém stavu.

No, to je trochu trauma. Je to ale pro mě v tuto chvíli na okraji zájmu. Nebyl jsem tam snad více než třicet let. Ale chápu, že někteří lidé mají rádi ten skanzen. Já jen nemám rád romantizování historie.

Procházka po Praze

Kněžna Libuše měla pravdu. Vesmír se lidstvu otevřel díky géniům působícím v Praze

4. 8. 2023 ▪ 6 min. čtení

 Měl by Hrad zůstat tím skanzenem?

V žádném případě. Měl by se vyvíjet a růst. Vždyť je stále živý.

Můžete to přiblížit? Mají tedy přibýt i nové stavby?

Jistě. Ale neřeknu vám teď které. Už jsem naznačil, že v okolí jízdárny jsou místa, kde se dá uvažovat o nových projektech. Když se budou provozovat výstavy a Hrad bude pro ty účely potřebovat další prostor, klidně bílou kostku, umím si představit, že tam ta bílá kostka může vzniknout.

Jak přesně jste si s prezidentem vaši funkci vymezili?

Jsem jeho poradcem pro věci architektury. Lidé to nazývají hradním architektem, ale nic takového neexistuje. Chci být aktivním rádcem.

Budete jen dohlížet, nebo byste si i rád v areálu Hradu něco postavil?

Nevím. Už jsem trochu starý na to, abych za každou cenu musel dělat jen nějaké realizace. Možná že s rolí toho, kdo bude plánovat rozvoj Hradu, systematicky jej promýšlet, nebudu nespokojený. Vytvoření smysluplného zadání, které bude v čase realizované, není malý úkol. Chtěl bych, aby všechno dělali jen ti nejlepší.

Koho byste tam rád viděl?

To se nehodí říkat.

Foto: HN – Lukáš Bíba

Budete se s prezidentem scházet pravidelně?

To se nestanovilo. Setkali jsme se zatím pracovně třikrát. Myslím si, že to bude muset mít nějakou pravidelnost. Bude-li zájem, budu se setkávat i s jeho spolupracovníky, abychom vymysleli nějakou strategii, co kde udělat, co zařídit a jak postupovat.

Jak plánujete veřejnosti podávat změny, které se budou na Hradě dít?

Takhle, jak to říkám vám. Jak jinak? Myslím, že i pan prezident je mediálně zdatný. A já se s médii také rád bavím. Oficiálně ale jistě bude informovat Kancelář prezidenta republiky a Správa Pražského hradu.

Plní Hrad dobře svou funkci sídla hlavy státu?

Nepochybně ji plní dobře, protože k tomu položili dobré základy Masaryk s Plečnikem. A udělali to skvěle. Jsou tam snad některé věci ceremoniálního charakteru, které by šly dnes lépe promyslet.

Co tím myslíte?

Když tu teď například byl ukrajinský prezident Zelenskyj, proběhl přijímací ceremoniál. Na prvním nádvoří po přivítání stanuli oba prezidenti a okolo lidé, kteří k nim patří. Sledoval jsem, kdo drží vlajky, na jakém je to koberci a třeba jak a na jakou hudbu přichází hradní stráž, jak probíhá čestná přehlídka. Tyhle všechny věci jdou udělat jen tak, jak to architektura umožní, ale cítím rezervy. Některé věci jsou zvykově zavedené a nikoho ani nenapadne, že by to šlo udělat jinak.

Čili jinak to uspořádat, aby to lépe fungovalo?

Ano. Jak jsem si všiml, lehce se to mění i ve Velké Británii. Ceremoniál se vytváří po dlouhá staletí. Vztahuje se to ale i k tomu, jak se dělají tiskové konference. Ta ke 100 dnům v úřadu byla na Plečnikově vyhlídce. Řekli jsme si, že by tiskovky mohly být venku, aby za prezidentem nebylo jen aranžované mrtvé pozadí, ale živé město – svatý Mikuláš, Malá strana a Pankrác.

Přemýšleli jste už o tom, co bude mít prezident za sebou při novoročních projevech?

Co tam dát, aby to pana prezidenta Pavla vystihovalo, že ano? Václav Havel si třeba nechal od Bořka Šípka udělat roztomilou poličku. Naskládal si tam svoje fotografie a knížky, které v tom záběru chtěl mít. To jsou důležité věci, kterými něco sděloval.

Inspirujete se pro to někde v zahraničí?

Všude mají rádi strakaté uniformy a nablýskané trubky, od Francouzů po Američany. Studuju to, ale neřeknu vám, že je někde vyloženě model, který by se měl tady použít. Máme tu sto let něco zavedené. A i Masaryk navazoval na zvyky, které fungovaly před ním. U něho hodně figurovali legionáři, Václav Havel si zase nechal vojáky obléknout Teodorem Pištěkem. Bude asi potřeba opět něco málo obměnit, ale nemyslím si, že je to něco zásadního, co se musí udělat ze dne na den.

Jaké je vaše oblíbené místo na Hradě?

Asi Belveder. Je to jedna z prvních staveb, kterou jsme teď nově otevřeli. Běžte se tam podívat, prohlédnout si nejen tu samotnou stavbu, ale také se podívat z jejích ochozů na celou Prahu a celý Pražský hrad. A zjistíte, jak vás tam osloví kulturní atmosféra Itálie a Středomoří, kterou v současnosti báječně oživuje výstava malíře Jiřího Šťourače. Jako by ta bájná Arkádie byla tady v Praze. A celé je to ještě spojené s prvním Habsburkem Ferdinandem I. a jeho příchodem na český trůn po Jagelloncích. A že tam třeba Tycho Brahe měl observatoř a působil tam s ním matematik Johannes Kepler. A najednou zjistíte, že historie je tak překrásná a poučná, že když o ní nevíte, jste hrozně ochuzení. Baví mě ten velký příběh historie a chci, aby tam pokračovala. Protože s námi historie nekončí.