Mariupol, naše město, které už není. Příběhy lidí, kteří uprchli z jednoho ze symbolů ruské války na Ukrajině

Vypadla na mě při přerovnávání starých papírů. Na domácí tiskárně vytištěná jízdenka ukrajinských státních drah. Pan Ондржей Соукуп se 11. února 2022 přemisťoval z Mariupolu do Kyjeva ve vagonu číslo 13 a jeho lehátko mělo číslo 17. Pamatuji si to dobře. V Mariupolu jsem strávil pět dní a k vlaku mě odvezli kamarádi, zpravodaj Českého rozhlasu Martin Dorazín a fotografka Iva Zímová. Byl jsem utahaný, ale současně plný optimismu. Mluvil jsem za ten necelý týden s desítkami lidí nejrůznějších politických názorů. „Hele, a nechcete se se mnou bavit o tom, jak je ve městě panika, že začne válka?“ uvítal mě mluvčí mariupolské radnice Petro Andrjuščenko. Po městě tehdy jezdily štáby všemožných světových médií. Od japonské televize, al-Džazíry až po italské či španělské novináře pracující pro média, jejichž jména jsem ani neznal.