Výrazné společenské a civilizační změny přicházejí zpravidla skokově, s velkou krizí. Nyní se pravděpodobně nacházíme v této dějinné situaci. Není ale zaručené, že toho Západ dokáže využít. Společenská smlouva nemůže dlouhodobě stát jen na společném nepříteli, říká egyptolog Miroslav Bárta, který naposledy vydal knihu Sedm zákonů, v níž shrnuje poznatky o vývoji, vzestupech a pádech civilizací a formuluje doporučení pro dnešní dobu.
Nedávno jste již předplatné aktivoval
Je nám líto, ale nabídku na váš účet v tomto případě nemůžete uplatnit.
Tento článek pro vás někdo odemknul
Obvykle jsou naše články jen pro předplatitele. Dejte nám na sebe e-mail a staňte se na den zdarma předplatitelem HN i vy!
Navíc pro vás chystáme pravidelný výběr nejlepších článků a pohled do backstage Hospodářských novin.
Zadejte e-mailovou adresu
Zadejte e-mailovou adresu. Zadaná e-mailová adresa je ve špatném formátu.
Máte již účet? Přihlaste se.
Zpracování osobních údajů a obchodní sdělení
Využitím nabídky beru na vědomí, že mé osobní údaje budou zpracovány dle Zásad ochrany osobních a dalších zpracovávaných údajů, a souhlasím se Všeobecnými obchodními podmínkami vydavatelství Economia, a.s.
Přihlaste se,
nebo si jen přečtěte odemčený článek bez přihlášení.
Zdá se, že už se známe
Pod vámi uvedenou e-mailovou adresou již evidujeme uživatelský účet.
Děkujeme, teď už si užijte váš článek zdarma
Od tohoto okamžiku můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Začít můžete s článkem, který pro vás někdo odemknul.
V e-mailu máte odkaz k nastavení hesla a dokončení registrace. Je to jen pár kliků, po kterých můžete číst neomezeně HN na den zdarma. Ale to klidně počká, zatím si můžete přečíst článek, který pro vás někdo odemknul.
Pokračovat na článekHN: Zabýváte se vývojem civilizací, jejich vzestupy a kolapsy. Bude současná válka na Ukrajině znamenat zásadní zlom ve vývoji civilizace naší, tedy západní?
Nevím, jestli přímo zlom. Ale s nadsázkou můžu říci, že minimálně – bohužel – návrat do jakéhosi normálu nebezpečného světa. Od roku 1945 jsme si užívali dlouhá desetiletí bez válek. Po roce 1989 dokonce Francis Fukuyama napsal, že historie skončila, vítězí liberální demokracie, hotovo. Klid byl v Evropě tak hluboký, až vznikla sdílená představa, že zbraně jsou téměř nepotřebné. Dnes jsme zpět na zemi. A překotně se vracíme ke starému úsloví, které říká, že kdo chce mír, musí chystat válku, aby odstrašil ty, kteří by chtěli válku spustit.
HN: Proč jsme na něco takového nebyli připraveni a skoro nikdo nevěřil, že Putin válku rozpoutá?
Prostě jsme zpohodlněli a oslepli. Teď si protíráme oči a musíme ze dne na den měnit dlouholeté strategie. Třeba polopacifistické Německo začíná ze dne na den zbrojit jako o život. O ten také skutečně jde, protože se světu od Ruska dostalo bezprecedentní hrozby jadernými zbraněmi. A pro Česko to platí dvojnásob. Uvedu zásadní příklad: Když jsem se ptal profesionálů, jestli by byla možnost sestřelit ruské jaderné rakety mířící na nás, zaznělo jednoznačné „ne“. A víte proč? Protože před lety xenofobní iniciativa „NE základnám“ rozpoutala kampaň proti americkému radaru v Brdech, který měl být součástí protiraketové obrany našeho území. Takže se dnes nemůžeme vlastně nijak účinně bránit. Omezenost a krátkozrakost.
HN: Vypadá to, že pohodlnou Evropu nyní paradoxně probudila Ukrajina, která je na jejím okraji. Proč se jí to povedlo?
Zásadní civilizační změny často přicházejí ze zdánlivých periferií dění… Ten příběh potvrzuje tezi, že jeden člověk s pevnými postoji dokáže strhnout celý národ, a dokonce dokáže zásadním způsobem měnit události a možná i dějiny. To je dnes Volodymyr Zelenskyj. Strhl svou zemi, probudil Evropu. A už nyní – minimálně symbolicky – porazil Putina, ať už tento tragický konflikt reálně dopadne jakkoli. Rusové si vlastně už mohou vybrat pouze mezi tím, jestli jejich porážka bude jen obrovská a ostudná, nebo zcela fatální. Jsou izolovaní, hroutí se jim kvůli sankcím ekonomika, pravda, jsou vyzbrojeni jaderným arzenálem. Zelenskyj je očividným protikladem mnoha bezvýrazných evropských politiků, které zcela zahanbil a vybudil k akci. Ovšem uvědomme si, že nejde pouze o prezidenta Zelenského, ale o celý lid Ukrajiny. Ten bojuje, i když dobře ví, že za to platí tou nejvyšší obětí – smrtí svých dětí, žen. Přesto tuto oběť přináší, dobrovolně, bez váhání. Úcta patří celé zemi. Čas teprve ukáže význam tohoto dění pro Evropu a svět, ale již teď je zřejmé, že to bude jeden z dalších velkých příběhů. Pevně věřím, že s dobrým koncem.
HN: Když se podíváme na druhou stranu – na Vladimira Putina. Jak běžné je v dějinách, že se lídr zblázní a začne dělat naprosto šílené věci?
Nevíme, co se mu děje v hlavě, jestli je to chladná šachová partie, nebo to spadá do jiné psychologické kategorie. Ale vyhrožovat v 21. století, ve světě, který má obrovské globální problémy, jadernými zbraněmi, to je od kubánské krize bezprecedentní.
HN: A nevyplývá to vlastně z povahy ruské civilizace? Například americký politolog Samuel Huntington Rusko za autonomní civilizaci považoval, přičemž pochyboval, že by byla schopná vybudovat něco, co by se blížilo demokracii.
Šance na změnu k lepšímu vždycky je, ale tady – v tuto chvíli – jen asi teoretická. Přivádí mě to k dalšímu ze sedmi zákonů vývoje civilizací. Jde o to, že na začátku i na konci vývoje civilizace nebo společnosti stojí vojenský konflikt. S tím souvisí to, že civilizace, které se dostávají do hlubší krize, inklinují k vyššímu počtu konfliktů. Často aby odvrátily pozornost od své vnitřní slabosti. Konflikt na Ukrajině je podle mého přesvědčení příznakem narůstající vnitřní slabosti Ruska jako systému. Jen je mi velmi líto běžných kultivovaných a demokraticky smýšlejících ruských občanů.
HN: A může se Rusko změnit?
Nevím, ale doufám v to. Svět ovšem začal razantně reagovat. Došlo k pádu rublu, obrovskému znehodnocení ruské měny, začala hyperinflace, ruské banky kolabují, oligarchové vyzývají Putina, aby válku na Ukrajině zastavil. Nastavení ruské federace, jak funguje v době Vladimira Putina, se snad změnit může. Věřme a neustupujme.
HN: Proměna postojů Západu byla velmi rychlá. Německo zbrojí. Evropská unie, která nebyla schopná udělat nic akčního, najednou na Ukrajinu posílá zbraně, uvaluje sankce. Je to moment, který může zachránit Západ před úpadkem?
Je evidentní, že mnohé, co se dnes děje, souvisí s relativizací hodnot ve společnosti. Probudit Západ to určitě může, ale jestli zachránit, to nevím. Vypadá hezky, že se Západ spojil, ale čas ukáže, jak moc se spojoval dobrovolně a jak moc pod tlakem.
HN: Proč je to špatně?
Protože ke změnám nepřistupujeme promyšleně, ale až pod tlakem okolností. Putin by možná neudeřil, kdyby si nemyslel, že jsme spolek pohodlných blahobytných bonvivánů, kteří opovrhují zbraněmi a bojí se konfliktu. Mohli jsme si spoustu věcí ušetřit. Mohli jsme ušetřit spoustu životů. A neušetřili. Ohrozili jsme sami sebe. Teď to jen doháníme. Civilizace a společnosti obvykle páchají sebevraždu z (po)chybných vnitřních pohnutek.
HN: Často píšete o tom, že pro přežití civilizace je nutné udržet společenskou smlouvu. Ta se zatím na Západě spíše rozpadala. Dohodneme se teď aspoň na tom základním? Na obraně?
Společenská smlouva potřebuje vize a směřování a hlavně někoho, kdo je určí, ponese, bude za ně bojovat a inspirovat a motivovat ostatní. Lídra. Společenská smlouva nemůže dlouhodobě stát na myšlence vnějšího nepřítele, který nás sjednocuje. To vydrží chvíli, ale ne dlouho. Aktuální vlna vzedmutí a názorová jednota – jakkoli jsou skvělé, potřebné a zásadní – jsou způsobené tím, že válka se odehrává na hranicích Evropy. Je to pro nás fyzicky blíž než konflikt v bývalé Jugoslávii v devadesátých letech. Covid ukázal, že státy ve chvíli ohrožení mají obecně tendenci se uzavírat do sebe a nespolupracovat. Toho bych se ve střednědobé perspektivě, až pomine konflikt na Ukrajině, hodně obával.
HN: Proč?
Protože pak státy zase budou mít tendenci obracet se k vlastním zájmům, které se logicky liší. Zvýšené výdaje na zbrojení ve chvíli, kdy rozpočty jsou už tak vyždímané covidem, povedou k zásadním a bolestným škrtům. Ty se logicky dotknou sociálních výdajů. Strmě rostou náklady na energie. Na živobytí vůbec. Což povede, odhaduji, zřejmě už na podzim k velkým sociálním nepokojům. Hrozí, že se státy propadnou do problémů a nynější konsenzus bude pryč.
HN: Jsou nějaké možné globální důsledky útoku na Ukrajinu, o kterých se zatím nemluví?
Ano. Rusové například dodávají každoročně obrovské množství obilí na světovou burzu. Afrika, Střední a Přední východ jsou jeho zásadními odběrateli. Teď je otázkou, jestli Rusové budou vůbec schopni dostat svou produkci na trh. A pokud ne, co to udělá se státy, které jsou na jejich obilí životně závislé. Zpětný pohled na rok 2022 bude obrovsky zajímavý. Ukáže se, jak si nejen jako státy, ale jako lidstvo dokážeme poradit s výzvami vojenské, politické, ale také geopolitické a etické povahy.
HN: Tak to je nás souhlasících zhruba osm miliard. Vy ovšem upozorňujete i na slabiny Západu. K zastavení Putina, ale také k celkové změně bude zřejmě nutné jisté omezení životního komfortu. Je toho naše společnost schopná?
To se ukáže, ale měla by být. Už v zájmu generací, které přijdou. Každý z nás by měl přijmout podle svých možností tu menší, tu větší zodpovědnost za tento svět. Je evidentní, že se budeme muset uskrovnit. Letos se ukáže, jak moc. Opět se vracím k jednomu ze sedmi zákonů vývoje civilizací: velká krize je přesně tím prostorem, který společnosti umožňuje regeneraci. Platilo to v historii vždy. Dnes se to týká ekonomických vztahů, uvědomění si globálnosti problémů, smysluplnosti či nesmyslnosti dotací na to či ono. A taky toho, že světové problémy nevyřešíme na státní úrovni. Jde o to, jestli jsme schopni se skutečně dlouhodobě spojit, nebo zda se budeme utápět v žabomyších válkách.
HN: Jak hodnotíte reakci české vlády?
Buďme i jako Češi uznalí. Máme vládu, která nevládne ani sto dní, zdědila hluboké dluhy a covid, ministerstva, která by neměla na to, aby fungovala lépe v dobách blahobytu, natož krize. Během pár dní dokázala vláda Petra Fialy zajistit a poslat to nejlepší, co v oblasti zbraňových systémů máme, palivo a tak dále. Rozjela se pomoc Ukrajincům obecně a studentům zvlášť, uvolnily se významné finanční zdroje a také v rámci evropských jednání se nemusíme stydět. Tak bych chtěl říci: klobouk dolů – před vládou i námi jako občanskou společností. Polsko, pobaltské státy a my neseme poměrně velkou zátěž důsledků přepadení Ukrajiny. Je dobře si uvědomit, že na Ukrajině se bojuje i za nás. Mohli bychom být další na řadě.
HN: Ve svých knihách píšete, že každá civilizace je závislá na dostupných a přiměřeně levných energiích. Co to znamená teď?
Znamená to, že potřebujeme spoustu levné energie, abychom se z naší dosažené úrovně mohli posunovat stále výš. A v tom spočívá naděje v základní vědecký výzkum, přijít na to, jak se ke spoustě energie levně dostat. Znamená to, že v tuto chvíli musíme možná upravit Green Deal, který je nyní do značné míry postaven na vyrovnávání nestability zelených zdrojů plynovými elektrárnami. Plyn je dovážen z velké části z Ruska, takže Green Deal možná chvíli nebude postupovat tak rychle, jak byl plánován. To se alespoň zdá v tuto chvíli.
HN: A když se to nestane?
Nebudeme mít levné zdroje energie, nebudeme si moci dovolit investovat do vývoje nového poznání, vědy, techniky. Budeme zaostávat. Ale nejen to. Nemusíme si nakonec ani udržet současnou životní úroveň. Na chalupy můžeme nakonec jezdit za osmdesát korun za litr. U zubaře nám nebudou dělat na několikrát 3D korunku, ale půjdeme tam jen jednou na vytržení zubu. V obchoďáku nebude třicetimetrová chodbička s různými jogurty, ale bude jich tam pět druhů. Nikdo takovou realitu nechce, ale může se to stát.
HN: Které období starého Egypta připomíná naše nynější zlomová situace?
To se dá najít nejen v Egyptě, ale ve všech civilizacích. Pokud však trváte na Egyptě, který mnohokrát zkolaboval, aby znovu povstal jako fénix, pak to jsou poslední roky vlády Pepiho II., což byl poslední vládce Staré říše. Takzvané doby stavitelů pyramid ve 22. století před Kristem. Potom následoval prakticky okamžitě skokový propad, došly zdroje, celý stát se rozpadl.
HN: Čeká nás to taky?
Nikdo to nechce. Jistě tomu můžeme zabránit. Víme, jak civilizace před námi dopadly, když se ocitaly v konfliktech. Když měly nepřiměřené mandatorní výdaje. Když musely řešit otázku efektivity zdrojů a jejich dostupnosti. Když se měnilo jejich přírodní prostředí. To všechno tady bylo už mnohokrát. Věřím, že vývoj nakonec povede k lepšímu světu. Ale bude to bolet, bude to vyžadovat zevrubnou změnu myšlení a pohledu na svět.
HN: Zeptám se znovu a naposled: Je to, co se teď odehrává na Ukrajině, impulz k záchraně?
To nechám na nás všech. Na základě srovnávacího studia civilizací a dlouhých časových řad bych řekl, že šancí na regeneraci systému určitě ano. Archeologie a historie jsou klíčem k pochopení.
Nejznámější český egyptolog a archeolog. Po studiu pravěké a raně středověké archeologie na Univerzitě Karlově pokračoval Miroslav Bárta ve studiu egyptologie na univerzitách v Praze a v Hamburku. V letech 2003 a 2004 působil jako profesor egyptologie na Pensylvánské univerzitě. V letech 2013 až 2019 byl ředitelem Českého egyptologického ústavu. Od roku 2011 vede výzkum archeologické lokality Abúsír v Egyptě. Díky unikátním nálezům získal ve světě obrovské renomé pro českou egyptologii.
Kromě egyptologie, kde se mimo jiné zaměřuje na období stavitelů pyramid, historii a archeologii třetího tisíciletí před naším letopočtem, se Miroslav Bárta zabývá studiem takzvaných kolapsů, vzestupy a pády civilizací v mezioborové perspektivě bádání. Výsledkem jeho práce v této oblasti jsou knihy autorských kolektivů s názvy Něco překrásného se končí (2008), Kolaps a regenerace (2011) a Civilizace a dějiny (2013).
Jeho posledním dílem je kniha Sedm zákonů, ve které shrnuje poznatky o vývoji, vzestupech a pádech civilizací a formuluje doporučení pro dnešní dobu. „Stejně jako v minulosti čelíme dobře známým výzvám, jakými jsou nárůst byrokracie, fungování či selhávání elit, role společenské smlouvy a lídrů, nedostatek energie, omezená schopnost se přizpůsobit změnám přírodního prostředí,“ říká Miroslav Bárta. Přežití západní civilizace v současné podobě je podle něj velkým otazníkem, přestože řešení jsou z historie dobře známá.
